Nikdo tehdy asi netušil, že se jedná o poslední spartakiádu na Strahovském stadionu. Mohutná tělocvičná akce na konci června opět přinesla monumentální pohledy. Na stadionu se opět střídaly jednotlivé věkové skupiny, cvičili vojáci, členové Svazarmu i rodiče s dětmi. Pozornost vzbudily některé nové nápadité prvky, reagující na vývoj ve společnosti. Například skladba mladších žáků reflektovala dobovou popularitu tenisu, v němž čeští a slovenští sportovci sklízeli v osmdesátých letech četné úspěchy. Mladší žáci používali při cvičení černou umělohmotnou raketu a žlutý molitanový míček. Protože však počasí nebylo zrovna při skladbě ideální, stalo se poměrně často, že při poryvech větru žáčkům jejich lehké míčky při ukázkách tenisové abecedy nekontrolovaně utíkaly. Jedním z vrcholů se ovšem stala především skladba starších žákyň, které cvičily na píseň Michala Davida Poupata. Skladba ukazovala možné propojení diskotékové populární hudby s propagací šťastného mládí v socialismu. Chytlavá melodie a rozjásaný text se však dal dobře použít i v jiných souvislostech – zhruba o dvacet let později ho tak pro svou reklamu mohla využít jedna ze soukromých pojišťoven. Samozřejmě i někteří hrdinové našeho seriálu nácviku na spartakiádu neunikli. Někteří z nich cvičili dobrovolně, jiní z povinnosti. Tak už to tehdy chodilo.archiv RZ (5G 10801); Vysílá studio Jezerka; ČST