Udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi bylo především velkou ranou pro normalizační kulturní politiku. Básník patřící za první republiky k nejvýraznějším osobnostem levicové kulturní avantgardy (z KSČ byl vyloučen v souvislosti s kritikou bolševizace této strany v roce 1929, později vstoupil do sociální demokracie), byl ostře kritizován v padesátých letech za svou sbírku Píseň o Viktorce. Pak sice následovalo smíření v podobě další sbírky Maminka obsahující kouzelné, ale z hlediska režimu naprosto neškodné návraty k vzpomínkám z dětství. Jenže již na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů patřil Jaroslav Seifert mezi spisovatele, kteří ostře kritizovali poměry. Odvážil se dokonce poukázat na osudy literátů vězněných z politických důvodů. Svými postoji získal Jaroslav Seifert velký respekt mezi spisovateli i ve veřejnosti a v roce 1967 byl jmenován národním umělcem. Jako úřadující předseda Svazu československých spisovatelů patřil mezi výrazné stoupence reformních myšlenek tzv. Pražského jara v roce 1968 a odpůrce okupace. Po nástupu tzv. normalizace se ocitl na samém okraji literárního života a jeho sbírka Morový sloup obsahující verše z let 1968-1970 vyšla nejprve pouze v samizdatu. Koncem roku 1976 se stal jedním ze signatářů Charty 77 v první vlně. Nobelova cena mu byla udělena jako pocta velké generaci českých básníků a spisovatelů meziválečné republiky, mezi jejíž poslední žijící velké příslušníky patřil. Udělení ceny básníkovi vládnoucí režim viditelně zaskočilo, rychle však zavrhl nátlak na J. Seiferta, aby cenu odmítl, a soustředil se na neutralizaci možných dopadů. Využil přitom i básníkův špatný zdravotní stav, který Jaroslavu Seifertovi nedovolil osobně si cenu ve Švédsku převzít. Udělení Nobelovy ceny dokázala oficiální propaganda podat tak, že kritický osten proti současné kulturní politice v Československu byl výrazně oslaben. Seifertovu tvorbu musel režim více respektovat, pochopitelně se však soustředil hlavně na jeho sbírky z první republiky. Upravit Seiferta do podoby režimně konformního básníka se mu však nepodařilo. To si dobře uvědomovaly i tisíce nadšených ctitelů Seifertových veršů, ke kterým nepochybně patřil i Tonda Sova.Televizní noviny, TN-1984-10-12; Televizní noviny, TN-1984-12-10; ČST