V období tzv. normalizace se veřejný život vrátil do běžného koloběhu nejrůznějších oslav a výročí. Roky s devítkou na konci však na tom byly po žních roků s číslovkou 8 (zde se připomínal samozřejmě především tzv. Vítězný únor 1948) či s číslovkou 7 (výročí VŘSR 1917) trochu problematicky. Ne že by se nedalo nic najít – například se připomínalo výročí založení Pionýrské organizace v roce 1949 či IX. Sjezd KSČ. Zmínit se dal určitě i tzv. bolševizační V. sjezd KSČ v roce 1929, během kterého se do čela komunistické strany dostal pozdější prezident Klement Gottwald. Jeho sláva přitom zůstala nedotčena. Nikdo si už v Československu v roce 1979 oficiálně nepřipomínal výročí narození jeho velkého vzoru Josefa Vissarionoviče Stalina. A přitom třicet let předtím se údajné 70. narozeniny (ve skutečnosti se Stalin patrně narodil zhruba o rok dříve) generalissima slavily s nebývalou pompou. Klement Gottwald ale zůstával stejně jako třeba Vladimír Iljič Lenin bezpečně součástí československého komunistického panteonu jako „první dělnický prezident“ a „moudrý Kléma“. Když nebylo zrovna po ruce nějaké výročí jeho narození, mohlo se připomínat alespoň datum spojené s jeho muzeem, založeným krátce po Gottwaldově smrti v roce 1954 v novorenesančním bankovním paláci v Rytířské ulici v Praze, kde dnes sídlí Česká spořitelna. Bylo to zvláštní muzeum. Dobrovolně ho asi navštívil asi málokdo, sály obvykle bloudily nějaké zoufalé delegace nebo ještě zoufalejší školní třídy. Ani Honzík návštěvě této expozice ve školních letech neušel, stejně jako musel absolvovat Muzeum V. I. Lenina v Lidovém domě v pražské Hybernské ulici (nyní sídlo ČSSD). Starý Franc zase znal důvěrně prostředí Národního památníku na Vítkově, kam se mockrát musel táhnout s delegacemi ze zemí východního bloku, kteří zde navštěvovali hrobku Klementa Gottwalda. Ještě že aspoň Gottwald na rozdíl od V. I. Lenina nebo G. Dimitrova již řadu let neležel v nabalzamovaný v mauzoleu.ČSFT 1979/23; Krátký film