Již koncem šedesátých let jednal Sovětský svaz s USA o omezení strategických zbraní. První kolo byla smlouva SALT (Strategic Arms Limitation Talks) 1 z května 1972, která mimo jiné omezovala na pět let počet mezikontinentálních balistických raket a zavazovala oba státy nebudovat systémy protiraketové obrany. Již v listopadu roku 1972 začalo další kolo jednání, které mělo přispět k regulaci vývoje některých typů balistických raket. K podpisu smlouvy SALT 2 nakonec došlo až 18. června 1979 ve Vídni a jejími signatáři se stali nejvyšší představitelé obou zemí Leonid Iljič Brežněv a Jimmy Carter. Podle původních dohod měla smlouva Salt 2 platit pět let po ratifikaci, tedy do roku 1985. Jenže po sovětské invazi do Afghánistánu ratifikace smlouvy Salt 2 nakonec neproběhla. Přesto ji obě strany víceméně dodržovaly a nebezpečí jaderného konfliktu ve světě se tak významně snížilo. V Československu sice již obavy z nukleární války nebyly tak silné jako v padesátých nebo na počátku šedesátých let, přesto nezanedbatelná část veřejnosti uzavření smlouvy Salt 2 přijala pozitivně jako signál schopnosti obou jaderných velmocí se vzájemně dohodnout. Někteří obzvlášť optimisticky naladění jednotlivci, mezi něž však hrdinové našeho seriálu nepatřili, mohli ve smlouvě Salt 2 vidět příslib mezinárodněpolitického oteplení. Nástup Ronalda Reagana však vedl naopak k zostření napětí ve vztazích mezi USA a Sovětským svazem. Jeho tvrdý kurz však do určité míry přispěl k urychlení rozkladu sovětského hospodářství a tím i k rozpadu sovětské moci ve střední Evropě.Kronika našeho života 1979; ČST