I když už Honzík pomalu vyrůstal, komedie Ať žijí duchové s chytlavými písničkami si určitě všiml. Koneckonců hlavní dětští hrdinové byli tak zhruba jeho vrstevníky. Příběh o dětech, kteří chtějí získat starý hrad Brtník jako klubovnu a v prosazení jejich plánu jim pomáhá vedle starého ředitele školy ztvárněného Vlastimilem Brodským po počátečních rozbrojích duch dřívějšího majitele hradu i duch jeho dcerky Leontýnky si dokázal od doby své premiéry získat srdce několika generací dětských diváků. Nepochybně na tom měl podíl i správně komický protivník dětských plánů, vedoucí samoobsluhy Jouza (Lubomír Lipský), který coby předobraz moderních dravých podnikatelů chce zříceninu hradu komerčně využít na pěstování žampionů. V tom si alespoň zpočátku notoval se svou švagrovou přezdívanou Černá kronika. Přezdívka pocházela od její největší záliby – četby drobných kriminálních zpráv. Černá kronika by si v dnešních časech určitě přišla na své a její švagr nepochybně také. Kdoví, jak by vypadala situace v Ať žijí duchové po 20 nebo 30 letech. V každém případě film s četnými ukázkami dobové kritiky tzv. komunálních nešvarů (melouchaření, úplatkářství apod.) přinesl možná trochu překvapivě i asi nejúspěšnější českou reklamní píseň všech dob – oslavovala Pramen zdraví z Posázaví, tedy nic jiného než stále populární Pribináčky. Ty však nebyly žádnou novinkou a Honzík je dobře poznal už jako malý chlapeček. Dokonce se s nimi seznámil v dětství i Karel s Evou. Začaly se totiž vyrábět již roku 1954.Ať žijí duchové, režie : O.Lipský, r. 1977; FS Barrandov