Dříve s emigrací silně koketující Karel Gott byl v roce 1977 plně zařazen v houfu, který podepisoval tzv. Antichartu a všemožně dokazoval, že je ten správný socialistický umělec. Pilně přitom pokračoval ve své umělecké tvorbě a dá se říci, že se stále udržoval ve vynikající formě. Vydal další desku u nakladatelství Polydor a pro domácí trh natočil LP s prostým titulem Karel Gott’78, na níž zazněly i proslulé hity jako Nádherný chór nebo Jdi za štěstím. Není divu, že za něj obdržel zlatou desku i pochvaly od kritiků. A konečně v roce 1977 vyšla Zlatému slavíkovi i profilová deska v sovětském nakladatelství Melodija, která se stala jeho nejúspěšnějším titulem vydaným v zahraničí, když se jí prodalo těžko uvěřitelných 4,5 miliónu kusů. Nelze se proto divit, že si zpěvák opravdu vysloužil a zasloužil i oficiální poctu – titul zasloužilého umělce. Byl přece králem české populární hudby i velmi výhodným vývozním artiklem. A politicky již pochopil, kam sahají jeho limity. Na rozdíl od některých jiných lidí obdařovaných různými odměnami a čestnými tituly však jeho práce zůstávala skutečně na velmi dobré úrovni.Kulturní přehled, r. 1977; ČST