Autorská dvojice Václav Vorlíček a Miloš Macourek si dokázala získat zájem filmových a televizních diváků především svými kombinacemi reálného světa a rozpoutané fantazie s pohádkovými nebo vědeckofantastickými motivy. Tento postup využili i u své nové komedie Což takhle dát si špenát, která byla premiérově uvedená v létě 1977. Vsadili přitom na herecká esa jako byl Vladimír Menšík, Jiří Sovák nebo Iva Janžurová, což prakticky zaručilo úspěch u diváků. Ti ostatně neměli problém ani s vědeckofantastickou zápletkou – pracoval s ní ostatně například i další snímek uvedený ve stejné době – komedie Zítra vstanu a opařím se čajem, na kterém se Miloš Macourek také podílel. S vědeckotechnickým pokrokem se hojně pracovalo i v o rok starším snímku Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, pod nímž jsou obě velké postavy české kinematografie rovněž podepsány. Ale všechny tyto filmy, byť veleúspěšné, byly jen jakýmsi předkrmem k téměř dokonalému propojení světa kouzel, pohádek a fascinujících vynálezů v televizních seriálech pro děti jako byla Arabela (1979) nebo Létající Čestmír (1983). Na ty už však byl Honzík přece jen moc velký, takže si jich až tak moc neužil. To bylo spíše pro tzv. Husákovy děti narozené za baby boomu první poloviny sedmdesátých let.Československý filmový týdeník 1977/07, režie: V.Vorlíček, M.Macourek, r. 1977; Krátký film