Na mistrovství světa v ledním hokeji ve Vídni odjížděl československý tým jako obhájce zlatých medailí z minulého ročníku. A tuto roli se mu podařilo splnit. Jednoduché to ovšem nebylo. V základní části si sice poradil s většinou svých soupeřů a například Finsko porazil jasným poměrem 11:3. Ale s Kanadou dokázali českoslovenští hokejisté pouze remizovat a svému největšímu rivalovi – sovětské sborné dokonce ostudně podlehli poměrem 1:6. I proto také v tabulce základní části skončili až na třetím místě za Švédy (které ovšem porazili) a mužstvem SSSR. Ve finálové skupině, kam se započítávaly i utkání ze základní části, však dokázali nakonec vybojovat velmi cenné vítězství nad sovětským mužstvem v poměru 4:3 a o jedinou branku – 2:1 porazili i podruhé Švédsko. V závěrečném utkání sice prohrál československý tým vysoko 2:8 s Kanaďany, jenže Švédsko již podruhé na turnaji porazilo Sovětský svaz, takže v závěrečném součtu i přes dvě porážky v turnaji mělo Československo nejvíce bodů – 15. Jen o jediný bod méně měli Švédové i Sovětský svaz, který nakonec vzhledem k špatné bilanci se Švédskem obsadil až bronzovou příčku, přestože v jeho dresu zářili tehdy takoví borci jako Vladimir Petrov nebo proslulý Helmut Balderis. Obhájení mistrovského titulu určitě zejména mužskou část našich hrdinů určitě nadchlo. Pocit obhájeného zlata si však čeští fanoušci dlouhá léta neužili. Zlatá série (dokonce tříletá) následovala znovu až v letech 1999-2001.Sport, r. 1977; ČST