Kostel svatého Karla Velikého v Praze na Novém Městě založil Karel IV. již v roce 1350. Jeho zasvěcení zřejmě souviselo s pozicí českého panovníka ve Svaté říši římské a zřejmě se před vybudováním Karlštejna s kaplí sv. Kříže uvažovalo o chrámu a s ním spojeném klášteru jako místu uložení říšských korunovačních klenotů. Osud však budovám uchystal poněkud složitější a méně reprezentativní osud, zejména v 19. a 20. století. Po zrušení kláštera koncem osmnáctého století zde sídlil sklad i chorobinec pro léčení venerických nemocí. Objekt chátral a začátkem šedesátých let musel být dokonce kompletně vyklizen. Po určité rekonstrukci zde ministerstvo vnitra vybudovalo Muzeum Pohraniční a Vnitřní stráže, které však vydrželo pouze do roku 1972. Po dalších úpravách objektu ho o tři roky později nahradilo Muzeum SNB (tedy Sboru národní bezpečnosti) a vojsk ministerstva vnitra, otevřené k 30. výročí založení SNB. To ukazovalo návštěvníkům nejenom práci policie při odhalování běžné kriminální činnosti, ale také opěvovalo boj se špiony či narušiteli. Jedním z nejproslulejších exponátů muzea ostatně byla také stěna se stovkami ručních palných zbraní údajně zabavených různým diverzantům. Návštěvě muzea patrně Honzík neunikl, i když se sem podíval spíše než s rodiči v rámci některého ze školního výletu. Možná se mu expozice docela líbila pro svůj dobrodružný nádech. Ovšem babi by asi svými „vědomostmi“, které tu načerpal, spíše vyděsil.Na kus řeči; 1975; ČST