Nejenom politikou a ekonomikou je živ člověk. Bohužel se už nejpilnější návštěvníci výstav z našeho seriálu, babi s Františkem, nedožili devadesátých let. Samozřejmě situace pro kulturní podniky nebyla zejména zpočátku příliš příznivá. Muzea a galerie zápasily s nedostatkem finančních prostředků a často se musely vyrovnat s návratem některých sbírkových předmětů do rukou původních vlastníků nebo jejich potomků v rámci restitucí. I o výstavní prostory musely v řadě případů vést zdlouhavé a ne vždy úspěšné právní bitvy. Na druhé straně se již nemusely vyrovnávat s ideologickým dohledem a s vynuceným zpracováváním témat týkajících se dějin komunistické strany či dělnického hnutí. Pomalu se rozvíjely také různé mezinárodní projekty a obnovovala se i chuť k velkým výstavním podnikům. Pozornost byla věnována jak nejstaršímu umění, tak například i současným tvůrcům. Velké pozornosti se v první polovině devadesátých let těšil stále trochu tajemný malíř z doby Karla IV. Mistr Theodorik. Souviselo to mj. s dokončením restaurování nejmonumentálnějšího Theodorikova díla – obrazů světců ze slavné kaple Svatého kříže na hradě Karlštejn. Ty byly vystaveny na Pražském hradě již na přelomu let 1992 a 1993. Ale zájem o Theodorikovu tvorbu tím neutichal, a tak byla v lednu zahájena v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě další výstava jeho díla, která se opět soustředila na restaurovaný soubor z kaple Svatého kříže. A opět se dařilo přilákat velké množství návštěvníků, kteří obdivovali nejenom mistrovství středověkého malíře, ale také um současných restaurátorů, kteří vrátili obrazům a celé výzdobě kaple její bývalou krásu. Nebyla to ovšem zdaleka poslední příležitost, kdy mohla veřejnost v devadesátých letech sledovat restaurované deskové obrazy Mistra Theodorika – třetí podobná výstava proběhla na přelomu let 1997 a 1998, tentokrát v prostorách Národní galerie, v klášteře svaté Anežky České. I ta přitom přilákala obrovské množství návštěvníků, které seznámila s tvorbou dvorního malíře Karla IV. Potom už bylo 129 obrazů přemístěno zpět na Karlštejn. Počet návštěvníků byl však výrazně redukován, aby soubor nebyl dále zbytečně vystavován negativním vlivům prostředí. Večerník, V-1995-01-18; ČST