Situace v Rusku po rozpadu Sovětského svazu zůstávala mimořádně napjatá a komplikovaná. Obyvatelstvo prožívalo mimořádně těžké časy. Životní úroveň značné části obyvatelstva letěla prudce dolů a společnost se musela smiřovat se všemi průvodními znaky totálního rozpadu impéria. Ponížení z porážky ve studené válce bylo cítit velice silně. Hlavní podíl na moci držel ruský prezident Boris Jelcin, který vymanévroval Michaila Sergejeviče Gorbačova do politického důchodu. I Jelcin se však musel vyrovnávat se silnou opozicí ze strany politiků, kteří se nechtěli smířit se stávající situací. Velmi častými se stávaly konflikty prezidenta se Sjezdem lidových sovětů a s Nejvyšším sovětem. Parlament se opakovaně snažil co nejvíce okleštit prezidentovy pravomoci a zároveň usiloval o zpomalení nebo vůbec zastavení ekonomických reforem. I v rámci exekutivní moci však musel Jelcin ostře bojovat o své pozice. K rozhodnému útoku nastoupil v září, když nejprve kvůli podezření z korupce odvolal dosavadního viceprezidenta Alexandra Ruckého a místopředsedu vlády Alexandra Šumějka a naopak proti vůli parlamentu na post vicepremiéra jmenoval dřívějšího premiéra, silně reformně naladěného ekonoma Jegora Gajdara. K nejradikálnějšímu kroku přistoupil Boris Jelcin 21. září – rozpustil parlament a převzal sám jako prezident řadu pravomocí. Předseda Nejvyššího sovětu Rusland Chasbulatov ovšem tento krok označil za státní převrat a vyzval k odporu proti Jelcinovi. Parlament odhlasoval, že moc přechází do rukou Alexandra Ruckého. Naopak silové složky a premiér Viktor Černomyrdin se postavili za Jelcina. Situace v Moskvě nasvědčovala blížící se občanské válce. Příznivci parlamentu a A. Ruckého se pokusili ovládnout i televizi a ruskou tiskovou agenturu Itar-Tass. Jelcin reagoval vyhlášením výjimečného stavu a jemu oddané vojenské jednotky zaútočily na samotné sídlo parlamentu tzv. Bílý dům. V budově došlo k tuhým bojům, ale během několika hodin se podařilo armádě odpor zlomit a předseda Nejvyššího sovětu Rusland Chasbulatov i Alexander Ruckoj byli zatčeni a později odsouzeni do vězení. Jako jednoznačný vítěz ze střetu vyšel Boris Jelcin, ale jeho metody zůstávají značně diskutabilní. Západu se však tenkrát jevil jako přijatelnější a spolehlivější partner. V prosinci proběhly po mnoha desítkách let první svobodné parlamentní volby v Rusku. Skončily však velkým překvapením, když zvítězil se svou Liberálnědemokratickou stranou populista Vladimír Žirinovskij. Těžiště moci se však mezitím přesunulo na úřad prezidenta. Ten zastával Boris Jelcin až do konce roku 1999. Deník Plus, DP-1993-09-21; Deník ČST, D-1993-10-03; Události, U-1993-10-04; ČST