V rudolfinských dobách byla na Pražském hradě umístěna jedna z nejvzácnějších obrazových galerií v tehdejší Evropě. Jenže následující staletí přivodila téměř dokonalý rozvrat celé kolekce. Nejednalo se jen o plundrující Švédy, ale i o necitlivý přístup k zbytkům bohatství hlavně v 18. století. Až koncem padesátých let bylo rozhodnuto představit víceméně náhodně zachované trosky kolekce i širší veřejnosti. Vybudováním obrazárny v prostorách tzv. Pacassiho křídla, na místě dřívější velkolepých koníren Rudolfa II. byli pověřeni architekti František Cubr a Josef Hrubý, kteří se proslavili mj. návrhem na československý pavilon na světové výstavě v roce 1958 v Bruselu. I v tomto případě pojednali úpravu prostoru v duchu umírněného decentního modernismu, který snad až moc dobře splýval s okolním prostředím. Největší perlou nově otevřené obrazárny byl patrně Tizianův obraz Toaleta mladé ženy. Návštěva obrazárny byla tehdy začleněna do prohlídkového okruhu Pražského hradu a tak možná Eva s Karlem a Honzíkem v rámci některého rodinného výletu zavítala i sem.Československý filmový týdeník 1965; Krátký film