Na světovou výstavu Expo 1970 v japonské Ósace, která se konala pod heslem Pokrok a harmonie pro lidstvo se Československo chystalo po velmi úspěšných expozicích na předchozích světových výstavách – 1958 v Bruselu a 1967 v Montrealu. Komisařem výstavy se stejně jako v Montrealu stal opět Miroslav Galuška. Oproti minulosti měl československý pavilón poněkud kreativnější architektonickou podobu, s pergolu připomínajícím střechou, která výrazně přesahovala skleněný skelet budovy. Návrh pocházel od architektů Aleše Janečka, Vladimíra Pally a Viktora Rudiše a velmi se zalíbil i představitelům Japonského ústavu architektury, kteří udělili československému pavilónu jednu ze tří cen. Expozice se soustřeďovala na tři druhy materiálů – na sklo, dřevo a kov. Obrovskou pozornost si získaly zejména skleněná výtvarná díla. Proslulost získala zejména Řeka života od Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, která procházela celou expozicí. V jednom z bloků tohoto monumentálního díla otisk okované boty připomínal srpnovou okupaci Československa, ale ještě před instalací byla tato část upravena. Přesto se mezi vystavenými artefakty nalezla práce připomínající srpen 1968 – jednalo se o práci Vladimíra Janouška Hrůzy války, které se neoficiálně přezdívalo Vstup vojsk.Za zmínku jistě stojí skleněné práce vynikajících výtvarníků Jiřího Koláře a Čestmíra Kafky. Úspěch zde sklízel také evergreen kulturního programu československých expozic na světových výstavách – Laterna Magica. Československo se stále těšilo pověsti vystavovatelské velmoci a tomu odpovídala i návštěvnost pavilónu – podle statistik do něj našlo cestu celkem 10,5 milionu lidí, což znamená zhruba každý šestý návštěvník. Nový režim se však díval na realizační tým československé expozice jako na nebezpečné oportunisty a dal to také mnohým včetně komisaře Miroslava Galušky velice tvrdě pocítit. Čekalo vyloučení z KSČ a vypuzení z veřejného života. Ke své práci se mohl vrátit až po roce 1989 – v roce 1992 se stal generálním komisařem československé expozice na Světové výstavě Expo 1992 v Seville, na někdejší úspěchy se v této oblasti však už nepodařilo plně navázat.Československý filmový týdeník 1970; Krátký film