Asi 440 let stál v Boubínském pralese na místě položeném zhruba 1000 m. n. m. smrk ztepilý, který se postupně stal největším tamějším stromem a začal být označován Král Šumavy. Přežíval veškerou nepřízeň počasí a vzdoroval větru i času. Samozřejmě i on stárnul a byl napaden houbou václavkou a začal hnít. Hlavní ránu mu však zasadily zřejmě davy turistů, které k němu putovaly po zvláštní stezce a poškozovaly jeho kořenový systém. V roce 1969 strom uschl a při velké vichřici 4. prosince následujícího roku se zlomil. Nebyl přitom jediný, kdo tehdejší řádění živlu v Československu odnesl – vichr dorazil i do Vysokých Tater, kde ve Starém Smokovci vyvrátil dokonce celý les. Smutný osud se stal signálem pro zakázání přístupu veřejnosti do samého jádra Boubínského pralesa. Přesto i nynější turisté mohou ze stezky pozorovat zbytky mohutného Krále Šumavy. Jeho rozkládající se kmen, který se po pádu na třikrát přelomil, však ze stezky vidět už není. Král padl a na jeho místo se dostal Nástupce krále – opodál rostoucí nyní asi 400 starý, o něco menší smrk. I ten však už má svá nejlepší léta za sebou – v roce 2004 po napadení kůrovcem uschl.Život lesa, 1970; Československá televize