Původně se počítalo v Československu s variantou, že Světová výstava proběhne v roce 1967 v Moskvě. Podle původních plánů měla probíhat pod heslem Pokrok a mír a jejím hlavním ideologickým vyzněním měla být oslava 50 let budování komunismu respektive socialismu. Československá expozice se měla soustředit na představení vyspělého průmyslu a kultury, počítalo se s exponáty především z oblasti těžkého průmyslu, strojírenství, chemického průmyslu a kulturního života společnosti. Moskva však pořádání Světové výstavy, která měla proběhnout v rámci 50. výročí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce, z finančních důvodů a z obav před masou návštěvníků ze západního světa odřekla a projektu se chopila Kanada, která určila jako nové téma Člověk a jeho svět. Akcent na humánní pojetí dal opět vyniknout špičkovému československému výstavnictví. Československo spolu se SSSR a také Kubou bylo jediným evropským státem sovětského bloku, který se akce účastnil (stejně jako v Bruselu nechyběla expozice Jugoslávie). Československá expozice nebyla na rozdíl od předchozího Expa 1958 v Bruselu takovým překvapením, lze jí označit za velmi úspěšnou. Umírněně modernisticky pojatý pavilón byl dílem Miroslava Řepy a Vladimíra Pýchy vykazoval slušnou návštěvnost. Hitem expozice se staly různé historické památky, především slavný Třebechovický betlém, Věstonická Venuše, obrazy mistra Theodorika, předměty z Židovského muzea v Praze nebo oltář od mistra Petra z Levoče. Na expozici v kanadském městě byla představena i kopie svatováclavské koruny. S úspěchem se setkalo české sklo a textil i moderně pojaté granátové šperky. Českým objevem byl v Montrealu představený typ netkané tapisérie art protis. Lákaly ale i moderní technické scénické inovace jako Kinoautomat Radúze Činčery nebo polyvize a diapolyekran Emila Radoka a Josefa Svobody. Principem Kinoautomatu bylo komentování filmového díla živým hercem na jevišti s tím, že diváci dostali možnost volit variantu dalšího děje pomocí hlasovacího zařízení – tedy vlastně interaktivní filmové představení. První program Kinoautomatu tvořila komedie „Člověk a jeho dům“, jejíž zápletka se točila kolem obyvatel jednoho pražského činžovního domu. Hlavní roli pana Nováka vytvořil Miroslav Horníček, který působil v Montrealu též v roli moderátora. Na Kinoautomat stály před československým pavilónem ohromné fronty, v samotném Československu běžel program kinoautomatu až na počátku sedmdesátých let v pražském kině Světozor. Poměrně záhy však byl z ideologických důvodů stažen a jeho obnovená premiéra proběhla až 40 let po uvedení v Montrealu. Diapolyekran vycházel z principu Polyekranu předvedeného na Expo 1958 v Bruselu, tedy postupného promítání fotografických a filmových záběrů postupně na více projekčních ploch (těch bylo v Montrealu 122). V rámci kulturního programu vystupovali v Montrealu i čeští populární zpěváci a zpěvačky Karel Gott, Waldemar Matuška, Judita Čeřovská, Eva Pilarová nebo soubor Černého divadla. Stejně jako v Bruselu se dokázala prosadit i československá restaurace, tentokrát i se speciálním pavilónem Koliba, kde se nabízely slovenské speciality. Specialitou nápojového lístku byl podle zpravodaje časopisu MY „Drink přátelství“, kde českou složkou byla becherovka a kanadskou tonik.EXPO 67: Svědectví první – Československo, 1967; Československá televize