Televize už v první polovině šedesátých let představovala celospolečenských fenomén, v roce 1965 už Československo mělo více než 2 milióny evidovaných televizních přístrojů. Filmové pořady budily celospolečenskou diskusi, nesměle se začaly objevovat první televizní seriály. Československá televize se mohla stejně jako tehdejší česká a slovenská kinematografie se svými pořady směle pustit i do mezinárodního soutěžení. Společně s Mezinárodní televizní a rozhlasovou organizací OIRT se pustila i do uspořádání prvního ročníku jednoho z nejstarších festivalů televizních pořadů vůbec – Zlaté Prahy. Festival proběhl koncem června 1964 za účasti 34 televizí z 25 zemí světa. Nechyběly ani nejvýznamnější společnosti ze západní Evropy jako třeba britská BBC nebo západoněmecká ARD. Právě pořad BBC – záznam přímého přenosu vystoupení jazzového orchestru Duka Ellingtona také odstartoval celou soutěž v kategorii zábavných pořadů, v oblasti vážné umělecké tvorby začátek patřil belgickému snímku Rudý máj, bílý máj o slavení 1. máje. Většina kritiků hovořila o velmi nestejné úrovni soutěžních pořadů, našly se však i velmi kvalitní a zajímavé snímky. Velká cena v oblasti zábavných pořadů nakonec podle rozhodnutí mezinárodní poroty zůstala doma díky pořadu Zdeňka Podskalského Půjčovna talentů. V oblasti vážných, uměleckých pořadů nejvýše ocenili porotci snímek Zimní dub vyrobený v Minsku. Další cenu, cenu Prahy obdržel dokument o šansoniérce polského původu Belina, který vznikl v SRN. Západoněmečtí filmaři si odnesli i Cenu Kritiky díky pořadu Věc Oppenheimer natočený ARD. Diváci nejvýše hodnotili zábavný pořad Podívaná Jackie Gleasona z USA a vážný pořad z leningradského studia nazvaný Něvská suita. Ceny AMU obdržel izraelský mim Sammy Molcho za svůj výkon v rakouském pořadu Mimovision a kameraman M. Vilím za práci při zfilmování baletu Picassiada. Čestný diplom pak umělecké vysoká škola udělila slavnému americkému hudebníkovi Leonardu Bernsteinovi za pořad Co je melodie, kde proslulý skladatel dokumentoval na ukázkách základní pojmy moderní hudby. Čestné uznání získal polský kabaret Několik teček, životopisný portrét Carl von Ossietzky z NDR a již zmiňovaný belgický snímek Rudý máj, bílý máj. Je vidět, že v cenách fungovalo taktní vyvažování mezi sovětským blokem a Západem, ale tak už to tehdy fungovalo obecně. Některé z oceněných pořadů měli poté možnost vidět i čeští a slovenští diváci na svých obrazovkách. První ročník založil velkou tradici – letos se konal již jeho 46. ročník (více o současnosti Zlaté Prahy se dozvíte na její webové stránce). Mezinárodní televizní festival 1964, Československý filmový týdeník 1964; Československá televize, Krátký film