S jakými pocity jste roli v El pasu přijal?
S velmi dobrými pocity! Oslovil mě totiž přímo pan režisér Tyc, což je vždycky mnohem příjemnější než se účastnit nějakých castingů.
Jak byste popsal postavu Dosoudila? Jaký má charakter a jak důležitou roli má ve filmu?
Role je to menší a o její důležitosti rozhodnou až diváci, pokud jim k tomu dají pan režisér a střihač příležitost.
Co se vám na roli líbilo?
Že ji pan režisér svěřil právě mně.
Je vám blízká romská problematika? Setkal jste se sám s něčím podobným?
Osobně jsem se s ničím takovým nesetkal. Přesto si myslím, že příběh, jaký můžeme vidět ve filmu, není výhradně problémem romské komunity.
Co se vám vybaví, když se řekne El paso?
Od jara už je to pouze film Zdeňka Tyce.
Jak se vám spolupracovalo s neherečkou Irenou Horváthovou a s tolika dětmi?
Velmi příjemně. Legrace, zábava a ostražitost.
Co pro vás při natáčení bylo nejtěžší?
Dojíždění z Ostravy.
A co naopak nejhezčí?
Setkání s režisérem a ostatními členy štábu.
Proč si myslíte, že je dobré točit takovéto filmy?
Příběh se prý zakládá na skutečném osudu. Proto je to důležité – zjišťujeme, jak žijí další lidé kolem nás a vidíme, že to nemají lehké už třeba proto, že je nechápeme. A pokud film donutí diváky k zamyšlení, zejména ty, kterých se obdobné problémy přímo týkají, ať už z jedné, či druhé strany, pak to má smysl stoprocentně.