Středem zájmu režiséra a kameramana Ivana Vojnára byla před lety psychiatrická léčebna v Horních Beřkovicích. Pohled na pacienty je nesentimentální, plný účasti s lidským údělem obyvatel této prazvláštní zahrady. Dokument z roku 1995
  • Vyrobeno 1996
  • Země původuČesko
    • Skryté titulky

Jevištěm filmu režiséra a kameramana Ivana Vojnára je psychiatrická léčebna v Horních Beřkovicích. Poetika autorova pohledu na pacienty je nesentimentální, ale plná účasti s lidským údělem obyvatel této prazvláštní zahrady. Vojnárův film získal hlavní ocenění na MFF v Karlových Varech v kategorii filmových dokumentů v roce 1995

Ivan Vojnár (1942, Žilina) patří k nejzajímavějším českým kameramanům a dokumentaristům, v poslední době však upoutal i svými hranými projekty. Vystudoval kameru na pražské FAMU a prosadil se jako blízký spolupracovník řady významných dokumentaristů. V roce 1988 natočil portrét mima Bolka Polívky Sen o pierotovi. Mezi další dokumenty, jež režíroval, patří Strach (1989), Krajina s ohněm (1992), Nespavost (1993) či Herci (1995). Esej o pacientech psychiatrické léčebny V zahradě mu získala hlavní cenu v kategorii dokumentů na MFF v Karlových Varech 1995. V roce 1997 debutoval hraným podobenstvím Cesta pustým lesem a v hledání pravdy a skutečnosti na pomezí hraného a dokumentárního filmu pokračoval Lesními chodci (2003). Nový směr v jeho dokumentární tvorbě naznačily středometrážní úvaha Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře (2000) a dokumentární anketa Rozpomínání (2006). Svým zatím posledním projektem – Zeny mojho muza - se opět vrátil k hranému filmu. Výrazným tématem jeho filmů je jinakost. V České společnosti totiž podle vlastních slov neshledává dostatek smyslu pro pochopení jiných kulturních skupin. Proto se snaží klást ve svým filmech velký důraz na pozorování a vnímání jinakosti. Svoji pracovní metodu sám označuje jako „umělecký esej“, ve kterém se prolínají a navzájem obohacují žánry hraného a dokumentárního filmu. Často a rád ve svých filmech cituje z divadla.

Napište nám