Balady

Štědrý večer

Poslední balada Štědrý večer uzavírá kruh lidských vášní i tragédií postavou staré ženy, která přijímá svůj osud s pokorou a smířením. Svůj odchod na věčnost bere jako samozřejmost koloběhu lidského života.

Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stavě
stojí vrby stařeny,
sníh na šedé hlavě.

Jedna vrba hrbatá
tajně dolů kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.

Tu prý dívce v půlnoci,
při luně pochodni
souzený se zjeví hoch
ve hladině vodní.

Hoj, mne půlnoc neleká,
ani liché vědy:
půjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.