Portrét znamenitého grafika (1898–1972, který svými optickými klamy předběhl dobu. Nizozemský dokument.

"Přestože nemám exaktně vědecké vzdělání a znalosti, cítím se často spřízněn spíš s matematiky než s vlastními kolegy", komentoval sám sebe nizozemský grafik Maurits Cornelius Escher (1898-1972). I u nás značně populární Escher pracoval s optimistickými iluzemi a někdy znepokojivými klamy, jeho čáry jako by nikdy nekončily, vše se u něho zrcadlově zmnožovalo, negativ byl současně pozitivem... Zpravidla pracoval v grafických cyklech, tak vznikly magické Metamorfózy, Pravidelné členění plochy, Prostorové kruhy a spirály, Zrcadlení, Inverze, Konflikt mezi plochou a prostorem a další. Když Escher za svého sedmiletého pobytu v Itálii mistrně zvládnul techniku dřevorytu, dřevořezu a litografie, prozkoumal hranice optického vnímání. Po roce 1938, kdy přesídlil do Švýcarska, Belgie a do Nizozemí, zaměřil se na "obrazy vnitřního světa". které s realitou neměly nic společného. Byl přesvědčen, že "Myšlenka je něco jiného než vizuální obraz". V době, kdy Escher byl nemocí upoután na lůžko, bavil se nejen kresbami detaily architektury, ale hlavně optickými klamy, které prováděl staromistrovskou technikou holandských mistrů.. Tehdy ho navštěvoval přítel-optik, a Escher rád překvapoval. Třeba nikdy nekončícím schodištěm, nebo vodní kaskádou, která teče vzhůru.

Napište nám