Singa III – zpráva z Austrálie
2. 3. 2012
Minule jsme Petra opustili, když slavil vánoce asi 900 km na jihovýchod od mysu Dobré naděje. Je konec února. Za necelé dva měsíce Singa překonala přes 7 000 kilometrů Indickým oceánem. Kapitán Ondráček se dostal do oblasti zvané „řvoucí čtyřicítky“. Kromě vln se musí poprat s poruchami technologií i se svými nemocemi.
Nacházíme se v jižní části Indického oceánu. Přesná
poloha: 45. stupeň jižní šířky, 117. stupeň východní délky. Nejbližší pevnina
je od nás vzdálena 1200 kilometrů směrem na sever. Tak daleko je odtud jižní pobřeží
Austrálie.
Jsme na palubě malé plachetnice Singa. Na ní už víc než pět měsíců pluje a žije osamělý námořník a kapitán v jedné osobě – Ing. Petr Ondráček. Minule jsme Petra opustili, když slavil vánoce asi devět set kilometrů na jihovýchod od mysu Dobré naděje.
Kapitán Petr Ondráček: Jééé. Ježíšmarjá, to jsem potřeboval. Tamty se mi úplně rozervaly.
Plavba kapitána Ondráčka začala zde, v jihoanglickém Falmouthu. Odtud, podobně jako jiní osamělí mořeplavci, vyplul 18. září 2011 za svým cílem – obeplout celý svět. Trasa Singy vede z Evropy Atlantikem dolů na jižní polokouli. Kolem Afriky Indickým oceánem na východ. Singa mine Austrálii, za Novým Zélandem musí jako podmínku uznání rekordní plavby proplout kolem souostroví Antipod – na opačné straně Země, než byl start plavby.
Jižní částí Tichého oceánu kolem obávaného Hornova mysu zpět do místa startu. To vše musí stihnout za méně než 313 dní, aby vytvořil nový světový rekord pro třídu malých plachetnic. Petrova Singa – což znamená v tamilštině Lvice – má jen 8,5 metru délky a výtlak 2,7 tuny. Je konec února. Za necelé dva měsíce Singa překonala přes sedm tisíc kilometrů Indickým oceánem.
Na jižní polokouli končí léto, přichází podzim. Přesto teplota vzduchu v místech, kde se teď nachází Singa, je pouhých 6 °Celsia. Voda je jen o pět stupňů teplejší. Chlad Antarktidy doléhá až sem. Přesto klesající teploty netrápí kapitána Ondráčka nejvíc.
Zápis kpt. Ondráčka: Dnes byl od rána den katastrof. Nejdříve vysadil levý solární panel. Prorezavělý plusový kablík, zase nějaká prasklina v jeho silikonové izolaci. Solár opravit nebylo snadné. Při těch asi 19 Voltech napětí mi brněly prsty, i když se jim zatím stále ještě zcela nevrátila citlivost. Musel jsem použít chirurgické rukavice. K tomu ještě dost foukalo a byly vysoké vlny. Autopilot Willson se zasekává už při malé námaze. Dříve stačilo zatřepat s ním a na půl hodiny fungoval. Ale odpoledne už ani to ne. Celý driver jsem rozebral a promazal. Je otázkou, zda odejde dnes nebo velice brzo.
Oblast od 40. rovnoběžky jižněji se mezi námořníky už odedávna nazývá „řvoucí čtyřicítky“. Je to oblast neklidného moře. Převládají tu stálé západní větry.
Doc. RNDr. Bohumír Janský, CSc., Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Tady mají plavci co do činění jednak se silným mořským proudem, který se pohybuje od západu k východu, ten proud Západního driftu, který vlastně cirkuluje kolem dokola celé Antarktidy. A to je zóna plavby pana Ondráčka. Zde se může setkat s nejsilnějšími větry a s největšími vlnami, které ve světovém oceánu jsou.
Právě v této oblasti byly naměřeny největší vlny za posledních sto let námořních pozorování a záznamů.
Doc. RNDr. Bohumír Janský, CSc., Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Tak v roce 1960 slavné sovětské plavidlo Víťaz, které je známo objevením největší hloubky světového oceánu v Mariánském příkopu, tak právě v téhle zóně ječící padesátky naměřilo vlny 25 m vysoké. Bylo to odborně změřeno stereoskopicky při síle větru asi třicet tři metry za sekundu. Vlny byly dlouhé asi pět set metrů, vzdálenost dvou hřbetů.
Zápis kpt. Ondráčka: Dnes jsem si dal poprvé k večeři Frankfurtskou polévku s chlebem. Rozhodl jsem se ale, že k hlavním jídlům chleba nebude. Nahradím jej bramborovou kaší. Té mám dost – ještě sto padesát porcí. Chleba mám místo sladkostí. Bude na dojídání hlavně v noci u kormidla.
Doc. RNDr. Bohumír Janský, CSc., Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Právě ta zóna Jižní konvergence kolem toho 50., 55. stupně je ta nejnebezpečnější zóna celého světového oceánu z hlediska vln, z hlediska velikosti vln, síly větru a podobně.
Zápis kpt. Ondráčka: Prasklo uchycení zadního salingového vantu na stěžni na levoboku. Vymyslel jsem řešení. Znamená to ale vylézt na stěžeň. Neví ale, zda to zvládnu za současného stavu mých rukou. Mám necitlivé konečky prstů a při stisku to bolí. Nemám v nich sílu.
MUDr. Martin Weiss, osobní lékař kpt. Ondráčka: Pan inženýr Ondráček je mým pacientem zhruba osm let. Prodělal poměrně závažná onemocnění, která vyžadují trvalou antikoagulační léčbu. Lidově se tomu říká ředění krve.
Zápis kpt. Ondráčka: Připravil jsem si náhradní vant a ve větru dvacet uzlů a při pětimetrových vlnách jsem vylezl na stěžeň. Při tom kymácení jsem ale nebyl schopen to všechno opravit a namontovat. Při další velké vlně jsem spadl o metr níž. Narazil jsem si sanici, žebra a sedřel bradu.
MUDr. Martin Weiss, osobní lékař kpt. Ondráčka: Jeho zdravotní stav, zvláště v jeho věku, vyžaduje poměrně velkou a náročnou přípravu, protože takový projekt je v jeho stavu a situaci poměrně riskantní, což jsem mu samozřejmě sdělil hned. Je potřeba náročná příprava fyzická, tak psychická, protože musí užívat poměrně dost léků. A je potřeba i monitorovat jeho zdravotní stav.
Jak probíhá takový monitoring pacienta, který se nachází až na opačném konci světa? Michael s Filipem se znovu vypravili na palubu naší Singy II, kterou nám laskavě poskytli členové Českého yacht klubu.
Michael: Je to samozřejmě velice důležité, aby pan kapitán Ondráček mohl sledovat svůj zdravotní stav. Ale pozor, je na lodi sám. Takže nesmí mu chybět ani ta nejmodernější zařízení a přístroje, jaké máme tady.
Filip: Přesně tak. Michaele, ty držíš v ruce přístroj, který měří srážlivost krve, a já si podobným způsobem mohu změřit hladinu cukru v krvi.
Michael: A funguje to poměrně jednoduše. Takže tedy mám chytrou kartičku …
Do přístrojů se zasune testovací proužek s čipem. Odběrové pero vystřelí do bříška prstu tenkou jehličku. Pacient si masáží z prstu vytlačí kapku krve, kterou nanese na konec testovacího proužku.
Filip: Dám sem, čekám a objeví se výsledek. Je to jednoduché.
A jakou cestou se dostanou výsledky měření Petrových údajů k lékařům v Česku? Běžným e-mailem. Petr má totiž napojení na internet přes družici. Kapitán Ondráček musí svůj terminál BGAN namířit na družici systému Inmarsat, která se pro něj teď, na jižní polokouli, nachází někde nad severním obzorem. Družice Inmarsat jsou totiž na stále stejném místě – na stacionární dráze ve výšce asi 35 000 km nad rovníkem. Družice jsou celkem tři a pokrývají tak celou zeměkouli.
Z družice signál putuje do některého z center Inmarsatu a odtud už internetem k nám. Velká část směřuje na server ČVUT v Praze Dejvicích. Četnost odběru vzorků se v průběhu plavby snížila. Zaslaná data sleduje Petrův osobní lékař. Pokud dojde ke zhoršení zdravotního stavu v důsledku velkého stresu nebo poranění, doktor Weiss svému pacientovi mailem radí, jaké léky v jaké kombinaci nasadit.
MUDr. Martin Weiss, osobní lékař kpt. Ondráčka: Ten kontakt je poměrně častý. A zvláště pokud se zhorší zdravotní situace, nějaké poranění. Konzultujeme samozřejmě i výsledky krevních testů, které provádí přímo na lodi. Takže ten kontakt je zhruba jednou týdně.
Medicína na dálku, ve zkratce e-health, která hlídá zdravotní stav kapitána Ondráčka, je modelem pro řadu podobných pacientů, kteří nemají snadný přístup k lékařské péči a od lékaře je dělí velké vzdálenosti.
V jednom z nejbližších Portů se podíváme zblízka na to, jak se Petr vyrovnává s technickými potížemi během plavby, jak z mořské vody získává pitnou i jak se pekl chléb, který Petr má na palubě a má životnost dva roky. A to vše z cesty mezi Austrálií a souostrovím Antipod.
Autor: Vladimír Kunz