Radiace v Čechách
30. 9. 2011
Máme se obávat mraku s radioaktivním prachem z jaderné elektrárny ve Fukušimě, anebo spíše radonu, který je u nás všudypřítomný a trvalý? Radon je přírodní vysoce radioaktivní plyn, který se váže na prach, a podle odborníků se podílí až na 15 % případů rakoviny plic. Radon proniká do budov a bytů z podložních hornin a zemin. V České republice je v průměru dvakrát větší výskyt radonu než v ostatních částech Evropy. Ozáření způsobené radonem je téměř u všech obyvatel trvale vyšší, než bylo ozáření v roce 1986 po havárii černobylské jaderné elektrárny. Pokud není zajištěna protiradonová ochrana, místnosti jsou jen složitě a málo větrané, koncentruje se do množství, kdy se může stát zdraví škodlivý.
Radiace: Neviditelné všudypřítomné nebezpečí. Odkud nám hrozí nejvíce?
Ing. Jiří Hůlka, náměstek pro výzkum a vývoj, Státní ústav radiační ochrany: Nyní se dostáváme k největšímu problému nejen v souvislosti s přírodní radioaktivitou, ale s ozářením člověka vůbec – a to je radon v bytech.
RNDr. Ladislav Moučka, Státní ústav radiační ochrany: V některých případech – a není jich málo – se setkáváme i s koncentracemi, které překračují tisíc, jeden, dva, tří tisíce becquerelů na kubický metr.
Březnová havárie japonské jaderné elektrárny Fukushima vyvolala světovou paniku. Znamenala neviditelné nebezpečí, které způsobuje rakovinu a které může zabíjet. Co je to vlastně radioaktivita? A odkud přichází?
Na začátku je zdroj záření, třeba kus takovéto horniny. Obsahuje uran – těžký kov, jehož atomová jádra se pomalu rozpadají. Tento rozpad je charakteristický pro všechny radioaktivní prvky. Uvolňují se při něm částice alfa, elektrony, neutrony nebo fotony. Jejich proud tvoří nebezpečné ionizující záření.
Ing. Jiří Hůlka, náměstek pro výzkum a vývoj, Státní ústav radiační ochrany: Radioaktivita znamená, že atomové jádro se rozpadne a při jeho rozpadu zpravidla dochází k výletu nějakých částic a počet těchto radioaktivních přeměn atomového jádra se označuje jednotkou becquerel, to znamená, když řekneme jeden becquerel, tak to znamená, že za jednu sekundu se rozpadne jedno radioaktivní jádro ve vzorku.
Záření dopadá na hmotu a předává ji svou energii. U živých organismů poškozuje buňky, které musí aktivovat své obranné mechanizmy. Pokud se opravit nedokážou, může vzniknout zhoubné bujení. Jednotka vyjadřující množství energie, kterou hmota dostává od záření, se nazývá Sievert. I bez existence jaderných elektráren a atomových zbraní je radioaktivita všude kolem nás. V současnosti je průměrný Čech vystaven roční dávce o velikosti tři miliSieverty.
Ing. Jiří Hůlka, náměstek pro výzkum a vývoj, Státní ústav radiační ochrany: Přírodní radioaktivita je v současné době především způsobena izotopy nebo radionuklidy, které jsou v zemi a které mají velký poločas, to znamená větší než jednu miliardu let, a které tady zůstaly po dobu vzniku země. To je především uran a členy jeho rozpadové řady, thorium a členy jeho rozpadové řady a z těch ostatních je nejznámější asi draslík, izotop draslíku 40, který má poločas rozpadu také větší než miliarda let.
Z celoživotní dávky, kterou dostane průměrný člověk v České republice, tvoří sedmnáct procent gama záření ze Země. Čtrnáct procent připadá na záření kosmické, tři desetiny procenta na následky havárie černobylské elektrárny, jedenáct procent na lékařské ozáření z rentgenů a dalších zobrazovacích metod. Za devět procent mohou přírodní radionuklidy v těle člověka, hlavně izotopy draslíku. Zdá se, že už jsme vyjmenovali všechny možné zdroje – co tedy zodpovídá za zbylých 49 procent?
Je to radon. Inertní plyn, který vzniká v zemi během přeměny radia. Radium je prvek s poločasem rozpadu přibližně 1600 let. Vzniklý radon se uvolní z horniny do půdního vzduchu a s ním se dostane na zemský povrch. Radon se v atmosféře rozpadá na další radioaktivní prvky – ionty těžkých kovů: polonia, bizmutu nebo olova. Ty se dostávají do plic, kde se rozpadají a způsobují ozáření. Podle údajů Světové zdravotnické organizace jde o druhou nejvýznamnější příčinu vzniku rakoviny plic hned po kouření. Jeho škodlivé účinky lékaři pozorovali již u středověkých horníků.
RNDr. Ladislav Tomášek, radioepidemiolog, Státní ústav radiační ochrany: Úplně první poznatky byly, když se ještě nevědělo, že v těch dolech je přesně radon, tedy poměrně dávno, to bylo asi polovina 16. století, a to bylo u nás ve stříbrných dolech na Jáchymovsku, kde důlní lékař pozoroval zvýšený výskyt plicních onemocnění, nebo úmrtí na plicní onemocnění.
Území České republiky je taková malá uranová provincie. V hloubci kolem jednoho metru se běžně vyskytuje deset tisíc becquerelů na metr krychlový, ale v oblastech s uranovou rudou to může být více než milion becquerelů. Toto je radonová mapa České republiky. V 80. letech 20. století vědci s překvapením zjistili, že zvýšené koncentrace radonu se nevyskytují jen v uranových dolech, ale i v běžných obytných domech. Právě sem se před lety soustředila pozornost vědců ze Státního ústavu radiační ochrany. V oblasti mezi Příbramí, Pískem, Sedlčany a Milevskem se pokusili podrobně zmapovat, o kolik větší je pravděpodobnost, že zdejší obyvatelé onemocní rakovinou plic.
RNDr. Ladislav Tomášek, radioepidemiolog, Státní ústav radiační ochrany: V současné době ta studie už je ve sledování padesát let a v průběhu let se zjišťují případy onemocnění rakoviny plic. A v současné době těch osob je asi 250 osob s rakovinou plic.
Každých sto becquerelů navíc znamená nárůst rizika o šestnáct procent. Některé studie poukazují i na možnou souvislost mezi koncentracemi radonu a vznikem leukémie.
Václav Hajšman, majitel domu: Hajšman dobrý den, pane magistře, já bych měl na vás prosbu, určitě jste byl informován o našem případu v Červeném Hrádku, kde předkolaudační měření zjistilo zvýšený výskyt radonu.
Václav Hajšman si před třemi lety nechal postavit rodinný dům na Plzeňsku. Při kolaudaci stavby ovšem přišel šok. V domě odborníci naměřili více než desetkrát větší množství radonu, než doporučuje naše legislativa pro novostavby. Po několika dnech depresivních myšlenek se obrátil na odborníky ze Státního ústavu radiační ochrany.
Mgr. Aleš Froňka, vedoucí odboru přírodních zdrojů, Státní ústav radiační ochrany: Takže pane Hajšman, my jsme přijeli na to měření, na tu diagnostiku, jak jsme se domlouvali, takže já vám podrobně vysvětlím, co budeme dělat.
Povinně měření na pozemku před zahájením stavby sice ukázalo na vyšší zatížení radonem, hodnoty, které se tu zjistily, ale odborníky překvapily. Rozdíl tlaku v podloží a uvnitř domu způsobuje, že si dům všemi netěsnostmi, které jsou v kontaktu s podložím, radon přitahuje. Přívod plynu, vody, kanalizace, jsou ty nejslabší články. Během detailního průzkumu, který má odhalit všechna slabá místa stavby, bude rodina nějakou dobu žít s trvalou přítomností měřících přístrojů. Koncentrace radonu totiž kolísají třeba podle toho, kdy se větrá a jak často.
RNDr. Ladislav Moučka, Státní ústav radiační ochrany: Potřebujeme znát časový průběh koncentrací, a to nám měří tento přístroj. Tento přístroj měří půlhodinové průměry koncentrací radonu, ukládá je do paměti, my potom dokážeme z paměti tato data vyjmout a dovedeme z toho udělat graf časového průběhu a dát mu nějakou interpretaci.
Takzvané elektretové dozimetry zase určují průměrnou objemovou aktivitu radonu, které jsou lidé žijící v domě vystaveni. Optimální by bylo sledování po celý rok. V rámci časové úspory se bude sledovat jenom týden. Proč ale předběžný průzkum pozemku problém jenom naznačil? Otázka vrtala vědcům hlavou. I když to není vidět, velmi blízko domu je silná zdroj radonu. Citlivé přístroje ukazují hodnotu neuvěřitelných 143 tisíc becquerelů na metr kubický. Je to jakási geologická anomálie. Žíla, která přivádí radon.
V okolí Červeného Hrádku u Plzně byly v minulosti těženy černé břidlice, které obsahují vyšší množství radioaktivního uranu. I sousedé z okolních domů by na tom mohli být stejně. Řešení naštěstí existuje.
Mgr. Aleš Froňka, vedoucí odboru přírodních zdrojů, Státní ústav radiační ochrany: Nejčastějším technickým řešením u těch novostaveb je provedení aktivního odvětrání podloží stavby tak, aby se vytvořil tlakový gradient, který brání vlastně vstupu radonu z podloží do vnitřního ovzduší budovy.
Díky ventilátoru, který odsává radon z podloží, mohou být Hajšmanovi klidní. V domě nyní mají méně radonu, než požaduje česká legislativa. V Česku ale zdaleka nejde o ojedinělý případ. Moderní novostavby jsou mnohem rizikovější, než staré budovy.
RNDr. Ladislav Moučka, Státní ústav radiační ochrany: U starších staveb jsme měli třeba otevřená ohniště nebo lokální kamna, svým způsobem ventilovala místnost, měli jsme poměrně netěsná okna. Netěsná okna rovněž byla příčinou ventilace stavby. V současné době, kdy jsou okna a dveře nahrazovány novými konstrukcemi, těsnými, se ukazuje, že ventilace staveb je podstatně menší, a z toho důvodu koncentrace radonu v domech rostou.
Přesuňme se ještě na chvilku do laboratoří Státního ústavu radiační ochrany v Praze. Tady se zkouší a zdokonalují metody, které pomáhají odhalovat problémy v praxi. Ověřuje se nastavení přístrojů a vyvíjejí nové postupy. Místnost, ve které se právě nacházíme, je radonová komora, která umožňuje simulovat podmínky v bytech.
Ing. Karel Jílek, Státní ústav radiační ochrany: S ohledem na chování radonu je klíčovou veličinou výměna vzduchu, kterou zde můžeme realizovat pomocí vestavěné vzduchotechniky, která je vidět v horní části komory, to jsou ty perforované trubky a dále samozřejmě se mění v bytech vlhkost i teplota s tím, že k tomuto účelu jsou připravené tyto vestavěné a nástěnné přístroje, to znamená vlastní jednotka, která dokáže zvlhčovat, případně provlhčovat vzduch a pro snížení teploty se používá běžná klimatizace.
Přívod radonu z podloží tu simuluje radonový zdroj. Vědci dnes například vědí, že nejnebezpečnější není radon samotný, ale produkty jeho přeměny – izotopy těžkých kovů. Ty se často vážou na mikroskopické kapalné a pevné částice ve vzduchu, se kterými se dostávají hluboko do plic. Čím menší částice, tím horší.
Přítomnost radioaktivních částic z Fukushimy zaznamenali vědci po celém světě. Ovšem jen díky mimořádně citlivým přístrojům, které za hodinu prosají tisíc kubických metrů vzduchu. Tento příspěvek ale můžeme přirovnat k jediné kapce vody ve dvousetlitrovém sudu, což je dávka, které jsme každý den vystaveni. Přitom k jejímu snížení stačí jen málo – třeba vyvětrat.
Autor: Tereza Pultarová