Utajovaná červená kniha
4. 3. 2011
V říjnu roku 2010 vydalo nakladatelství Portál v češtině dlouho utajovanou Červenou knihu C. G. Junga, jednoho z největších psychoanalytiků a psychologů všech dob. Dílo, které psal Jung asi od čtyřicátého roku svého života, leželo prakticky až do přelomu tisíciletí v trezoru ve Švýcarsku. Jungova rodina se bránila jeho vydání, protože se domnívala, že jeho obsah je příliš fantastický. Přední analytičtí psychologové a odborníci ale považují právě Červenou knihu za klíč k Jungově komplexní psychologické teorii. Co obsahuje? A co si o ní myslí odborníci?
Padesát let ležela ukrytá v trezoru ve švýcarském Zurychu. Vázaná v červené kůži. Tajemná kniha, která ukrývá klíč k dílu jednoho z praotců psychoanalýzy – švýcarského psychologa a psychiatra Carla Gustava Junga. Od jeho smrti v roce 1961 ji spatřily asi jen dvě desítky lidí. Na prahu třetího tisíciletí dokázal britský historik a psychoanalytik Sonu Shamdasani přesvědčit Jungovy potomky, aby umožnili její vydání. V roce 2009 vyšla kniha poprvé v angličtině. České vydání spatřilo světlo světa na podzim roku 2010. Co ukrývala celé půl století?
Mgr. Pavel Zach, psychoterapeut: Ono se vědělo, že ta kniha existuje, obklopovaly ji takové dohady, jako čím to, že není vydaná, vědělo se, že ji vlastní rodina Jungova, nějakou dobu se spekulovalo o tom, že to možná je příliš soukromé téma, a proto ji rodina nechce pustit k publikaci.
Carl Gustav Jung začal na knize pracovat v roce 1913. Je mu v té době 38 let. Za sebou má už v tomto věku mimořádně úspěšnou kariéru psychiatra na klinice ve Švýcarské Burghölzli – specializuje se na léčbu schizofrenie. Jeho učitelem a blízkým přítelem je zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Junga považuje za svého nástupce a pokračovatele. Jung ale stále více cítí, že Freudovo pojetí psychoanalýzy mu nestačí. Chce hledat vlastní cesty a s Freudem se názorově i lidsky rozchází.
Sigmund Freud – praotec psychoanalýzy a objevitel nevědomí. Podle něj se do této temné hlubiny lidské duše ukládají věci nevýznamné, které by zbytečně zatěžovaly naši paměť, nebo nepříjemné, které si prostě pamatovat nechceme, nebo se za ně stydíme. Většina z nich prý souvisí se sexualitou. I z nevědomí nás ale tyto odsunuté věci ovlivňují – v podobě snů a fantazií. Když signály z nevědomí příliš potlačujeme, vzniká neuróza.
Mgr. Pavel Zach, psychoterapeut: Oni se spolu vlastně rozešli po vydání Jungova díla Symboly a proměny libida v roce 1912, kde – když to řeknu velmi jednoduše – v podstatě Jung přichází s tím, že libido není čistě sexuální, vlastně ukazuje, že může jít i směrem do nějakých duchovnějších oblastí, a tady na tom oni se spolu rozešli.
Konec přátelství s Freudem Jung prožívá těžce. Navíc se blíží první světová válka. Jung propadá do osobní krize, která podle názoru některých jeho životopisců hraničí se schizofrenií. Jako terapii začne psychoanalytik psát osobní deník plný vizí a neuvěřitelných obrazů, zapisuje do něj své sny a snaží se je vykládat. Spis nazývá Liber Novus – Nová kniha. Protože je vázaný v červené kůži, vstoupí do obecného povědomí jako kniha Červená. Při psaní používá gotické písmo a vše doplňuje vlastními barevnými ilustracemi.
Zdeněk Jančařík, šéfredaktor nakladatelství Portál: Je to vlastně Jungova sebeanalýza. On tomu říkal „selbst experiment“, to znamená experiment sám na sobě.
Jung objevuje to, co se stane základem jeho teorie – kolektivní nevědomí. Nezavrhuje Freudův výklad. Jenom ho rozšiřuje. Zjišťuje, že v lidské duši je i něco, co tam vlastně nepatří, co se tam nedostalo během života. Je to jakási společná zkušenost lidského druhu. V historii se zjevovala v různých náboženských a mytologických obrazech. V postavách podobných těm, se kterými se Jung setkává při psaní Červené knihy.
Zdeněk Jančařík, šéfredaktor nakladatelství Portál: Je to tak trošku psáno, jakoby Jung vypnul racionalitu a psal automatický text, jakoby to, co viděl uvnitř sebe ve svých nočních vizích – a on měl taky denní vize – tak to všechno napsal do této knížky, bez nějakého přílišného korigování vědomím.
Možná právě proto sám Jung knihu nikdy nevydal. A možná právě proto se zveřejněním jejího obsahu váhali i jeho dědicové. Už za svého života čelil Jung kritice. Považovali ho za esoterika. Zpochybňovali ho. Tohle by ale byla pro jeho vědeckou reputaci příliš velká rána.
Zdeněk Jančařík, šéfredaktor nakladatelství Portál: Jak Jungova rodina, tak asi Jung sám se asi bál toho, že tahle kniha je málo vědecká. On vystupoval jako profesor na mezinárodních kongresech, vyučoval na mezinárodních univerzitách, byl uznávaným psychoterapeutem a psychiatrem. Určitě se obával také toho, že by touto knihou mohlo ztratit jeho vědecké renomé. Na druhou stranu, tím, že kniha vyšla, se dozvídáme o kuchyni jeho vědeckých prací, protože v knize formuloval své klíčové myšlenky o archetypech, o individuaci, také třeba o aktivní imaginaci.
Právě individuace, tedy objevování svého skutečného bytostného Já, je to, čím Jung prochází při psaní Červené knihy – a svou vnitřní krizi přitom překonává. Cestou se musí vyrovnat se svým Stínem, s Animou a dalšími postavami, které jsou dnes běžnou součástí slovníku psychoanalytiků, které inspiroval. Provází ho moudrý stařec Philemon. Psychoanalýza se díky němu stává nejen prostředkem léčby, ale i osobního rozvoje.
Mgr. Pavel Zach, psychoterapeut: Jung na rozdíl od Freuda, kromě nějakých faktických poznatkových posunů, posunul celou psychologickou praxi, respektive psychoterapii, psychoanalýzu směrem dál od patologie, nebo jenom od práce s lidskou duševní patologií, i do oblasti seberozvoje.
Poslední zápisy pocházejí z doby krátce před jeho smrtí. Svým vnitřním soubojem popsal celkem 205 stran. Zápas o svou duši vyhrál – a k podobné cestě vybízí i ostatní. Jak na to? Analýzou fantazií a snů.
Mgr. Pavel Zach, psychoterapeut: Já zažívám s klienty, kteří přicházejí do terapie nebo do analýzy, tak se jich třeba ptám – máte sny? A velice často odpověď je – no moc ne, a když se mi něco zdá, tak to zapomenu. Vůbec první je vychovat v sobě postoj, že stojím o to sny si pamatovat a nějak si je uvědomovat.
První vydání Červené knihy v češtině k překvapení vydavatelů zmizelo z pultů během několika týdnů. Dotisk, který se chystá, by se do knihkupectví měl dostat letos na jaře.
Autor: Tereza Pultarová