Kolínské rondely
20. 10. 2010
V listopadu loňského roku skončily záchranné archeologické práce na staveništi silničního obchvatu města Kolín. Díky vzorné spolupráci investora měli archeologové možnost podrobně prozkoumat velký spojitý areál o celkové ploše čtyřiceti hektarů. Tato krajina byla od pravěku hustě a nepřetržitě osídlená. Bylo prozkoumáno sedm tisíc prehistorických objektů a katalogizováno stovky tisíc artefaktů. Osídlení od nejstarších zemědělců kultury volutové až po raný středověk po celé délce budoucího silničního obchvatu archeology nepřekvapilo. Tým ale učinil další zajímavé a mnohdy i mimořádné objevy.
Nacházíme se na jednom z úseků silničního obchvatu Kolína. První etapa stavby – prostě nic zvláštního. Letecké snímky pořízené ještě před započetím stavebních prací nenasvědčovaly, že je pod zemí ukryto tolik archeologických pokladů. Ale nemyslete, prosím, hned na zlato. Poklady moderní vědy mohou mít zcela jinou podobu.
PhDr. Radka Šumberová, vedoucí výzkumu, Archeologický ústav AV ČR Praha: Teprve plošný geofyzikální průzkum, který tady probíhal asi měsíc před zahájením stavby, odkryl objekty velkých rozměrů, o kterých jsme si z počátku ani nebyli jisti, co vlastně znamenají, co se pod zemí skrývá. Až teprve samotný plošný výzkum odkryl části dvou neolitických rondelů.
Rondel je velký kruhový útvar, obehnaný jedním nebo více soustřednými příkopy. Ty bývají zpravidla na čtyřech místech přerušené branami, často orientovanými k hlavním světovým stranám. Příkopy bývají doplněny palisádami, případně i valy. V Evropě jich bylo dosud objeveno několik desítek, ale ten nejmohutnější právě nyní před Kolínem. Jeho průměr dosahuje téměř 220 metrů.
PhDr. Radka Šumberová, vedoucí výzkumu, Archeologický ústav AV ČR Praha: Tady na místě byly vlastně rondely dva, takže přímo za námi zhruba v těch místech, kde současnou silnici teď přemosťuje ten nový most, tak v těch místech bylo asi zhruba centrum toho prvního rondelu. A druhý rondel potom byl potom na tom poli za námi před tou věží vodárenskou, kde ještě dneska probíhá poměrně čilý stavební ruch, takže tam se rozkládal ten druhý, menší rondel.
Na záchraně památek v úrodné nížině středního Polabí se pracovalo na ploše velké čtyřicet hektarů. Krajina tu byla déle než sedm tisíc let doslova nepřetržitě osídlena zemědělci. Našlo se tu sedm tisíc pravěkých objektů se stovkami tisíc artefaktů – zlomků keramiky, nástrojů, milodarů, lidských pozůstatků. Díky vstřícnému přístupu investora stavby zahájili archeologové výzkum v předstihu. Přesto bylo času málo. Pracovalo se i v zimě, která byla naštěstí celkem mírná.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR Praha, Katedra antropologie a genetiky člověka PřF UK: V terénu jsme postupovali velmi rychle, velmi efektivně. Snažili jsme se na minimum zkrátit časový úsek mezi exkavací, přes tu pečlivou dokumentaci až po vlastní exhumaci.
To proto, aby kosti nezůstávaly na odkryté ploše zbytečně dlouho, neboť by mohly být znehodnoceny vlivem povětrnostních podmínek. Musíme si uvědomit, že ležely v zemi tisíce let a celou tu dobu byly pod vlivem různých složek z půdy.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR Praha, Katedra antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK: Zachovalost je obecně limitujícím faktorem všech analýz. Kosti jsou očištěny, skoro vždycky je nutná kompletace do vyšších anatomických celků, v dnešní době už nejsou v žádném případě konzervovány, protože kdybychom je penetrovali nějakými chemickými roztoky, tak bychom se v budoucnosti připravili o možnost návazných analýz. Třeba těch genetických nebo chemických.
Kosti ženy, která zemřela mezi svým čtyřicátým a šedesátým rokem. Starší doba bronzová, kultura únětická. Od nás vzdálená asi čtyři tisíce let. Zvláštní znak: rybaření. Jsme kousek od Labe a tak není divu, že se v jejím hrobu našel i velmi pěkně provedený bronzový háček na velké ryby.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR Praha, Katedra antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK: V nohách kostry bylo pohřbeno ještě zhruba desetileté dítě. Tady by byla zajímavá návazná analýza DNA, kdybychom mohli prokázat eventuální příbuznost obou těch jedinců.
O několik set metrů dále se nacházíme na úpatí budovaného mostu. Letecké fotografie z průběhu výzkumu zachycují velké množství odkrytých pravěkých objektů.
PhDr. Radka Šumberová, vedoucí výzkumu, Archeologický ústav AV ČR Praha: My jsme na takové vyvýšenině nad Štítarským potokem, která je strategicky velice dobře položená, je vlastně ze tří stran ohraničená vodním tokem, takže to vytváří už z hlediska přírodních poměrů takovou velice výhodnou plochu pro osídlení.
Opět místo vyhledávané lidmi od neolitu až do raného středověku. Našla se tu mimo jiné i keltská osada z pátého století před naším letopočtem a pak slovanská osada.
PhDr. Radka Šumberová, vedoucí výzkumu, Archeologický ústav AV ČR Praha: Ta slovanská osada nás zaujala především tím, že kromě několika nepříliš výrazných objektů obytných, jako jsou klasické čtvercové chaty raně středověké, tak tady byl velké množství zásobních jam, velké zásobnice typické pro toto období hruškovitého tvaru nebo nálevkovitého tvaru, ale na to, jak malý počet obytných objektů jsme tady zjistili, tak těch zásobnic bylo velké množství a dosahovaly až gigantických rozměrů – hloubky tři až čtyři metry a velký průměr.
Toto už je prostorová rekonstrukce jedné takové podzemní zásobnice na obilí.
PhDr. Radka Šumberová, vedoucí výzkumu, Archeologický ústav AV ČR Praha: Těžko prozatím něco odvozovat, ale předpokládáme, že to nebylo zcela běžné zemědělské sídliště, ale že mohlo mít nějaký větší ekonomický význam, například zajišťování produkce pro nějakou větší osadu, která byla poblíž a podobně.
Asi vás už napadlo, že tím větším sídlištěm, pro které byly zásoby obilí určené, mohl být před třinácti stoletími sídlo v centru dnešního Kolína.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR Praha, Katedra antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK: V jednom ze štítarských objektů, tedy z okolí Štítar, bylo kromě velkého množství keramiky a mazanice i torzo pětiletého dítěte, bylo to torzo hlavy a trupu. V objektu byly nalezeny ještě fragmenty jeho pravostranných končetin a navíc i kosterní komponenty dítěte, které bylo zhruba o dva roky starší. Je zajímavé, že z poměrně robustních a za normálních okolností velmi odolných kostí stehenních se dochovaly pouze proximální části. Tady vidíte, že lomná plocha je dokonce opálená. Je docela dobře možné, že tady došlo k záměrnému otevření dřeňové dutiny a že se díváme na doklad antropofagie, neboli kanibalismu.
Tuto zprávu o sobě z mladší doby bronzové nám poslala kultura knovízská. A ještě jeden kriminální případ. Křehká subtilní postava, gracilní kostra i lebka. Věk kolem dvaceti čtyř let. Ležela v hrobě ozdobena mnoha mušličkami.
Mgr. Hana Brzobohatá, antropoložka, Archeologický ústav AV ČR Praha, Katedra antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK: Trpěla nějakou blíže nespecifikovanou, ale vleklou chorobou. Ta choroba byla provázena zvýšenou krvetvorbou, která se manifestovala zde na stropech jejích očnic ve formě drobných otvůrků.
Víme však ještě něco – zřejmě ji usmrtila rána kamennou sekyrou do týlu. Zločin je už dávno promlčený. Odehrál se před sedmi tisíci lety.
PhDr. Radka Šumberová, vedoucí výzkumu, Archeologický ústav AV ČR Praha: Na každém terénním výzkumu se berou vzorky výplní každého jednotlivého objektu, v ideálním případě z každé vrstvy v objektu. Na této stanici se ta výplň proplavuje pomocí proudu tekoucí vody za účelem získání pokud možno co nejvíce vzorků paleobotanického materiálu. Takže tady v těch dvou sudech se rozplavuje proudem vody zespoda hlína a vzorky materiálu jsou odchytávány do těchto kovových sít. V ideálním případě by se tam měly pak nalézt vzorky semínek, obilek, případně dřeva, spálené uhlíky a podobně.
To vše nám může napovědět, jaké bylo kdysi podnebí, jaké druhy keřů a stromu tu rostly … Je to časové náročná práce vyžadující trpělivost. Stejně skládání drobných zlomků keramiky v původní nádoby. Na výstavách je vidíme už složené v celé jejich kráse. Ale předtím jsou to desítky a stovky hodin práce téměř mravenčí. Toto je stylizovaná hlava býčka ze zoomorfní nádoby. Stáří sedm tisíc let. Tak ji vidí tomograf … a tady je ve skutečnosti. A ještě jeden unikát z kolínského obchvatu. Na střepu můžeme pohlédnout do tváře člověka, vzdáleného od nás stovky generací. Našla se v blízkosti jednoho z rondelů.
PhDr. Radka Šumberová, vedoucí výzkumu, Archeologický ústav AV ČR: Teď jsme v etapě, která je takovým během na dlouhou trať, protože zpracování toho obrovského komplexu poznatků, které jsme díky archeologickému výzkumu získali, je velmi náročné, nepodílejí se na něm už jenom archeologové, ale i odborníci z řady spřízněných vědních oborů a celá ta práce bude trvat několik let.
Odborné ošetření nálezů z různých materiálů je umožní uchovat pro další výzkum. Malá ukázka artefaktů z kolínského obchvatu dokazuje jejich různorodost. Jsou tu šperky a zbraně z bronzu, zbytky železných předmětů, první velmi ojedinělá skla, jantarové korále, někdy i otisky textilií zachycené v korozi. Ale zpět k největšímu objevu na kolínském obchvatu – k rondelům. Byly nalezeny celkem čtyři. Největší měl v průměru 230 metrů. Čemu sloužily tyto mimořádné stavby? Existují různé teorie.
Mohlo to být opevnění. Pevnosti ale nemívají tolik bran. Každá brána navíc zvyšuje riziko dobytí. Byla to ohrada pro dobytek? Proč jsou ale šíje mezi hlubokými příkopy úzké jen jeden metr? Orientace v mnohém napovídá, že by rondel mohl být pravěkou observatoří – hvězdárnou, ale i místem, kde se mohl odehrávat trh, ale i různé rituály, jako třeba přijímání chlapců mezi muže. Mohlo to být shromaždiště lidí, jakási primitivní agora.
Je tu ještě jedna teorie: jde o místo rituálních her, podobných španělské koridě nebo indiánské pelotě. Ten kdo prohraje, zemře. Otázek je mnoho. Ale věda je tu právě proto, aby na otázky hledala odpovědi.
Autor: Václav Dvořák