Podzemní alchymie
2. 6. 2010
V dolech na jihu Polska se každoročně vytěží tisíce tun uhlí. Jedna ze slojí však skrývá tajemství. Dvacet metrů pod zemí nepracují horníci, ale vědci. V experimentální šachtě zkoušejí získat alternativní energii – přímo do vrstev s uhlím přivádějí kyslík a páru a po reakci odvádějí vodík, který může být využit v energetice i v chemickém průmyslu.
V dolech na jihu Polska u Katovic se každoročně vytěží tisíce tun uhlí. Jedna ze slojí však skrývá tajemství. Dvacet metrů pod zemí nepracují horníci, ale vědci. V této experimentální šachtě se bude zkoumat možnost získat alternativní energii. Přímo do vrstev s uhlím se přivede kyslík a pára a po reakci se odvede vodík. Ten pak může sloužit k výrobě elektrické energie v plynových turbinách, k ohřevu vody i k chemické syntéze.
Vyrobit vodík v uhelných slojích je ale složité a riskantní. Kamery a senzory v podzemí zachycují jakékoli známky problémů.
Krzysztof Kapusta, chemik, Polský centrální institut báňský: Toto je řídicí systém experimentu. Ovládáme jak samotné zplyňování, tak kvalitu vzduchu v dole. Monitorování je klíčem v našem výzkumu. Během podzemního zplyňování uhlí se tvoří výbušné plyny. Sledování umožňuje předcházet explozím a úniku nebezpečného plynu.
Vědci také pomocí georadaru ověřují, zda plyny neunikají porézními vrstvami. Belgický Liége je dalším evropským městem ležícím v srdci hornické oblasti. Tady se polský experiment připravuje do skutečného života. Napodobuje se tu vnitřek uhelné sloje, takže se směšují hroudy polského uhlí s hlušinou.
V reaktoru se pak ke směsi vstřikují různé plyny za odlišných teplot a tlaků, aby se zjistilo, jak se uhlí chová za různých podmínek.
Antoine Pierlot, elektromechanický inženýr, EcotechnoPôle Wallonie: Změna těchto parametrů nám umožní řídit množství i kvalitu toho, co pak ze zplyňovacího reaktoru vychází. Například zvýšením tlaku vyrobíme více metanu. Zvýšením teploty zase vyrobíme více vodíku a oxidu uhelnatého.
Odborníci zkoušejí hlavně tři postupy: zplyňování za přítomnosti oxidu uhličitého, nebo za přítomnosti páry, nebo za přítomnosti vodíku. Polský experiment běžel po tři týdny a vědci jsou potěšeni. V podzemí se zpracovalo padesát kilo uhlí za hodinu a nebyl zaznamenán nebezpečný únik plynů. Výzkumníci nyní chtějí zlepšit systém tak, aby vznikalo co nejvíce vodíku a co nejméně vedlejších produktů.
Krzysztof Stańczyk, koordinátor projektu HUGE, Polsko: Při klasickém dolování uhlí se tenké a mělké sloje obvykle netěží. Znamená to příliš mnoho práce za příliš málo peněz. Zplyňování takových slojí by doplnilo dolování, a to ekologicky přátelským způsobem.
To vše může znamenat novou šanci pro skomírající uhelné pánve.
Autor: Šárka Speváková