Smrtící zvuk
9. 12. 2009
Jako každé přirozené prostředí i podmořský ekosystém je ovlivňován rovnováhou mezi různými organizmy, které v nich žijí. Jakékoli přerušení potravinového řetězce tedy přináší závažné důsledky pro mnoho druhů. A hrozeb je velké množství. Nebezpečný je obzvláště jeden druh znečištění způsobený člověkem: hluk. Jak působí na velryby a delfíny?
Pobřeží severní Sicílie, krásné zářijové ráno. Loď, která patří biologům, pluje podél řetězu ostrůvků. Vlažné vody tu obývají delfíni i velryby, ale rostoucí turismus a rozvoj průmyslu může těmto tvorům působit obtíže. Vědci zkoumají velryby a delfíny hlavně proto, že stojí na vrcholku potravinového řetězce.
Laura Abbriano, Aeolian Dophin Research: Jejich chování nám proto umožňuje stanovit celkový stav mořského prostředí.
Jako každé přirozené prostředí i podmořský ekosystém je ovlivňován rovnováhou mezi různými organizmy, které v nich žijí. Jakékoli přerušení potravinového řetězce tedy přináší závažné důsledky pro mnoho druhů. A hrozeb je velké množství. Nebezpečný je obzvláště jeden druh znečištění způsobený člověkem: hluk.
Tady v mořském akváriu v Barceloně je mořský život dobře chráněn tlustým sklem. V otevřeném moři však zvířata nemohou uniknout.
Michel André, koordinátor projektu LIDO, ředitel Laboratoře aplikované bioakustiky (UPC):
Musíme poznat, jak se mořské organizmy přizpůsobily prostředí, ve kterém žijí už po třicet miliónů let. Jejich vývoj nastal díky informacím, které získávají právě pomocí zvuku. Mořští savci, jako jsou velryby a delfíni, používají zvuk při svých veškerých činnostech. Pokud je ale oblast, ve které žijí, kontaminovaná cizorodými zvuky, může jim to zabránit v náležitém získávání informací, což je ohrozí na životě.
Pro velryby a delfíny je zvuk primárním zdrojem, podle kterého poznávají své bezprostřední okolí. Nemohou se spoléhat na jiné smysly, neboť jejich účinnost je omezena vodním prostředím. Hlasité zvuky z průmyslových nebo vojenských sonarů, experimentálních akustických přístrojů a lodních šroubů může velryby a delfíny zbavit schopnosti orientace. A to natolik, že nerozeznají zvuky nezbytné pro přežití.
Michel André, koordinátor projektu LIDO, ředitel Laboratoře aplikované bioakustiky (UPC): Pro tyto savce se každodenní činnosti ztíží, omezí se schopnost lovit kořist a orientovat se pomocí zvuku.
Některé zvuky vytvářené mořskými savci se mohou vodou šířit na vzdálenost mnoha kilometrů. Ekologové hledají místní velryby a delfíny pomocí naslouchacího zařízení.
Laura Abbriano, Aeolian Dophin Research: Toto je hydrofon, speciální mikrofon, který umožňuje zachytit zvuk pod vodou, obzvláště zvuky vytvořené velrybami a delfíny.
Laura ale není úspěšná. Motor lodě, který ekology míjí, vytváří pod vodou ohlušující řev. Savci se svým jemným sluchem se mu snaží vyhnout, takže odplouvají, nebo se noří do nebezpečných hloubek.
Nepříznivý vliv znečištění vytvářeného hlukem je stále jasnější, vědecká data jsou však vzácná. Vědci je nyní chtějí doplnit a k tomu vyžívají hydrofony ponořené tisíce metrů pod hladinou hluboko v moři. Množství těchto přístrojů může shromáždit dostatek údajů, aby se identifikoval jakýkoli zvuk v okolí. Tyto akustické observatoře rozmístěné na dně podmořský život nenarušují. Metoda je šetrnější než použití naslouchacích zařízení na lodích a má velkou výhodu, neboť poskytuje přístup k údajům nepřetržitě. Údaje z observatoře se ihned posílají na břeh do laboratoří, jako je tato v Sicilském přístavu v Katánii.
Giorgio Riccobene, asistent výzkumu, Laboratori Nazionali del Sud, INFN: Hydrofon můžeme buď ponořit do moře z lodi pro lokální nahrávání, nebo, jako v případě projektu LIDO, jej instalovat pod vodou a spojit pomocí optických vláken s počítačem na pozemní stanici. To nám pak umožní naslouchat v reálném čase zvukům, které vytvářejí velryby a delfíni i ve vzdálenosti mnoha kilometrů.
Laboratoř aplikované bioakustiky nedaleko Barcelony je střediskem, kde se zpracovávají veškeré údaje z jedenácti observatoří umístěných na mořském dně. Tyto observatoře tvoří evropskou síť. Laboratoř má za cíl navrhnout řešení, která by omezila neblahé účinky hluku způsobeného člověkem v mořích.
Mike van der Schaar, asistent výzkumu, Laboratoř aplikované bioakustiky, (UPC): Nejdříve data filtrujeme, abychom viděli, jestli jsme nezachytili nějaké zajímavé akustické úkazy – což může být hvizd nebo signály sonarů velryb a delfínů. Zjišťujeme také hluk způsobený lidskou činností. Po fázi detekce zvukové úkazy roztřídíme a zpřístupníme široké veřejnosti. Každý si pak může výsledky analýzy vzápětí stáhnout.
Na základě této vědecké databáze se počítače učí automaticky rozeznat a utřídit různé zvuky.
Serge Zaugg, asistent výzkumu, Laboratoř aplikované bioakustiky, (UPC): Svislé čáry, které vidíme tady, jsou mlaskání vorvaně, které používá, když třeba hledá kalmary, kterými se živí. Toto je příklad zvuku, který vydává loď. Rozeznání zvuku, který vydává loď, od zvuku, který vydává vorvaň, je pro člověka jednoduché, ale pro stroj dost těžké. Takže musíme vyvinout metodu, která to umožní.
Tento systém je určen k neustálému monitorování evropské populace mořských živočichů, k rozeznání jejich pravidelné migrace a k zachycení reakcí na zvuky vytvořené člověkem. Všechny tyto informace jsou dostupné na internetu.
Michel André, koordinátor projektu LIDO, ředitel Laboratoře aplikované bioakustiky (UPC): Založili jsme internetovou stránku, která umožní uživatelům připojit se a naslouchat v reálném čase zvukům přicházejícím ze všech podmořských observatoří. Sonogram pak zobrazuje zvuk, který ukazuje na přítomnost vorvaňů, delfínů nebo lodí. Takto pak vidíme, jak na sebe reagují navzájem.
Zatím stále nemáme dostatek informací, abychom podrobně poznali roli zvuku v životě velryb a delfínů. Člověk je v poslední době velmi hlučný. Jedinou možností, jak poznat vliv člověka na podmořský život, je tedy naslouchat hlubinám.
Autor: Šárka Speváková