Hledání galaxií
25. 11. 2009
Galaxie Andromeda, známá také jako M31, je spirální galaxií nejbližší naší mateřské Mléčné dráze. Leží ve vzdálenosti zhruba 2 500 000 světelných let, což je opravdu, ale opravdu hodně daleko. Díky Michaelovi a dalekohledu však tuto galaxii sami najdeme! Doprovoďte Michaela při jedné krásné hvězdné noci a obdivuje vzdálenou galaxii. Tento astronomický experiment z vás učiní navigátora nebes.
Tereza: Taky se rádi díváte na noční hvězdnou oblohu? Já hrozně ráda. Z té spousty souhvězdí mě snad nejvíc přitahuje Andromeda.
Tereza: Anebo spíše galaxie v Andromedě. Michael mi slíbil, že mi ji ukáže. Jsem opravdu moc zvědavá. Protože do auta si dával stan …
Michael: Terezo, vstávej.
Tereza: Co je?
Michael: Vstávej, už je čas.
Tereza: Kolik je hodin?
Michael: Musíme jít. Ať nám neuteče ta Andromeda.
Tereza: Proboha. Jo Andromeda … Tak lez první …
Miroslav Šlechta, Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov: Á … tak jste tady, dobrý večer. Vítám vás.
Michael: Delší dobu jsem chtěl ukázat Tereze Andromedu a věděl jsem, že tady jsem na správném místě.
Synchron: Miroslav Šlechta, Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov
Michaele, jsi sice u největšího dalekohledu v republice, ale tenhle dalekohled se používá pouze k výzkumu jednotlivých hvězd v naší vlastní galaxii.
Michael: Aha …
Miroslav Šlechta, Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov: No a takhle vypadá výsledek našeho pozorování.
Tereza: Dobře, ale ty čáry vedle, to už jsem viděla. To bylo v experimentu, kdy jsme pomocí spektrometru měřili přítomnost chemických prvků v atmosféře Slunce.
Miroslav Šlechta, Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov: Ano, máte pravdu. Chemické prvky pohlcují záření na určitých vlnových délkách, a tím se projevují ve spektru. Například toto je vodík, toto je hélium, toto je neón a toto je křemík.
Tereza: Omluvíte nás na chvilku … Prosím tě, já spím v úplně vymrznutým stanu, vzbudíš mě o půlnoci, abych viděla Andromedu. Takže já chci vidět Andromedu.
Michael: Jasně.
Michael: OK. Dobře. Původní plán mi nevyšel, přiznávám.
Tereza: Já se nezlobím, já se vůbec nezlobím …
Michael: Ale mám ještě plán náhradní. Pavel. A on je jenom kousíček odsud.
Michael: Pavle!
Pavel Suchan, Astronomický ústav AV ČR: Co se stalo?
Michael: Prosím tě. Mám takový problém a jenom ty mě můžeš zachránit. Mám totiž rozzlobenou Terezu a já jí musím ukázat Andromedu. Máš k tomu správný přístroj?
Pavel Suchan, Astronomický ústav AV ČR
Jo. Bez obav. Mám dalekohled nahoře. Jdeme.
Tereza: Já už jdu…
Pavel Suchan, tajemník Astronomického ústavu AV ČR: Jo, jdeš dobře, pojď dál.
Tereza: Tak kde je ta Andromeda? Michael mě totiž tahá po všech čertech.
Pavel Suchan, tajemník Astronomického ústavu AV ČR: No máme ji. Po všech čertech? Vy jste byli u dvoumetru. Tam jste asi byli zklamaní. To je taky vědecký přístroj. Tohle je sice velmi starý dalekohled, z první poloviny minulého století, ale má důležitou součástku, a tou je okulár. Čili tady se opravdu můžeš podívat. Podívej se. Je tam galaxie v Andromedě, dva milióny světelných roků vzdálená od nás.
Tereza: Jóóó. To je nádhera. To je fakt krása. No dobře, ale já bych se na to chtěla ještě jednou někdy podívat, třeba doma. Ale takový dalekohled si do obýváku nedám. Tak dá se to nějak vyřešit?
Pavel Suchan, tajemník Astronomického ústavu AV ČR: Dá, ale hlavně v obýváku dalekohled smysl nemá. Tam se svítí. Potřebuješ oblohu nad sebou. Ale dá se použít i malý dalekohled. Galaxie v Andromedě je dostatečně jasná, takže je vidět i malinkatým, jednoduchým dalekohledem.
Tereza: No dobře. Ale já nemám doma ani takovýhle dalekohled.
Michael: Terino, určitě máš doma takový obyčejný dalekohled. Jak se to řekne česky? Anglicky – binoculars.
Tereza: Triedr. Já nemám, ale táta má.
Michael: No a teď ti ukážu, jak najít galaxii v Andromedě právě pomocí něj.
Tereza: To je tak blízko?
Michael: Není. Ta je od nás bohužel velice daleko. Pozorování vesmíru – to je vždy příběh ohromných vzdáleností a propastí času.
Michael: Paprsku světla trvá trošku víc než jednu sekundu, než doletí z naší Země na Měsíc.
Tereza: To odpovídá. Protože vzdálenost Země – Měsíc je zhruba 384 000 kilometrů. Aby tato vzdálenost odpovídala skutečnosti, museli bychom s Michaelem od sebe stát mnohem dál.
Michael: Na, Terino, tady máš Slunce. Pálí?
Tereza: Pálí.
Michael: To víš, že jo. Na povrchu má 5800 stupňů.
Tereza: Ani v tomto případě poměr velikostí neodpovídá skutečnosti. Slunce by muselo být mnohem větší.
Michael: A ze Slunce doletí paprsek světla k nám na Zemi asi za osm a půl minuty.
Tereza: A vzdálenost Slunce – Země je ale mnohem větší: sto padesát miliónů kilometrů.
Michael: Největší planeta Sluneční soustavy. Je to Jupiter neboli anglicky Jupiter. Je od Slunce asi pětkrát dál než naše Země.
Tereza: Slunečnímu paprsku tedy trvá už více než tři čtvrtě hodiny, než k němu doletí.
Michael: A teď pozor! Nejbližší hvězda leží od našeho Slunce ve vzdálenosti, kterou musíme měřit už ve světelných letech.
Tereza: To je vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok – a přitom stále letí svých 300 000 km každou sekundu! Michaele, v tom případě jak daleko je nejbližší hvězda?
Michael: Jmenuje se Proxima Centauri a její světlo k nám letí čtyři a čtvrt roku.
Tereza: Dobře. A jak daleko potom nejvzdálenější hvězda?
Michael: To jsou otázky, Terezo. Radši zatím zůstaneme u nás doma. Totiž Proxima Centauri je spolu s naším Sluncem jednou ze sta miliard hvězd, které dohromady tvoří naši Galaxii.
Tereza: Aha. Moje oblíbená Mléčná dráha. To je ten šedavý světelný pás na obloze, který je tak nádherně vidět za jasných, bezměsíčných nocí daleko od světel velkoměsta.
Michael: Naše Galaxie – Mléčná dráha, neboli anglicky The Milky Way – je ohromný disk, který má průměr sto tisíc světelných let.
Tereza: Naše Slunce se svými osmi planetami je někde tady, asi ve dvou třetinách vzdálenosti …
Filip: … tedy třiceti tisíc světelných let …
Tereza: … od středu naší Galaxie.
Filip: Jak se ze Země díváme kolem sebe do okolí, jednotlivé hvězdy vytvářejí na noční obloze různá seskupení. Lidská fantazie je uspořádala do tvarů a přidala jim jména. Tak vznikla naše souhvězdí.
Tereza: A mezi nimi i moje oblíbená Andromeda – podle příběhu princezny Andromedy z řeckých bájí.
Tereza: A je to tady. Teď mi, Michaele, ukaž, kde v té spoustě hvězd je moje vysněná galaxie v Andromedě.
Michael:
Aha. Tu nemůžeš hledat v naší Galaxii. Ta je mnohem dál. Počkej tady s Mléčnou dráhou.
Tereza:
Jak mnohem dál? To by ovšem znamenalo, že není v Andromedě, ale někde daleko za Andromedou a my se na ni Země díváme skrze souhvězdí Andromedy, jako se díváme oknem daleko do krajiny.
Michael: Galaxie v Andromedě je až tady, dva a půl miliónu světelných let od nás. Je to obrovská galaxie, dvakrát větší než naše Mléčná dráha. Průměr dvě stě tisíc světlených let. Asi tisíc miliard – tedy bilión hvězd.
Filip: Galaxie v Andromedě je stejně jako naše Mléčná dráha spirální galaxie. Tento ohromný hvězdný ostrov se k nám řítí rychlostí dvě stě sedmdesát kilometru za sekundu. S naší Mléčnou dráhou se však srazí až za dvě a půl miliardy let.
Tereza: S tímhle tím táta chodí na kachny. A ty mi chceš říct, že uvidím galaxii, jo?
Michael: To jistě. No tak určitě poznáš souhvězdí Cassiopei.
Tereza: To je to dvojité W?
Michael: Tak, ano. Tak se podívej! Máš je? OK. Spodní trojice ti poslouží jako ukazovátko. A když je třikrát prodloužíš, dostaneš se přímo na místo, kde najdeš takový slabý, bílý obláček. To je galaxie v Andromedě.
Tereza: To je Andromeda?
Michael: Na vlastní oči.
Tereza: To je super. No tedy v Ondřejově to bylo poněkud velkolepější. Ale nevadí.
Filip: Zářící obláček, zvaný Galaxie v Andromedě, najdete i pomocí sousedních souhvězdí Pegase a Andromedy. Na Pegasův čtverec navazuje Andromeda s dvojicí těchto blízkých hvězd. Když vzdálenost mezi nimi prodloužíte ještě jednou tímto směrem, opět vás dovede ke galaxii v Andromedě. Tak hodně krásných zážitků pod noční hvězdnou oblohou.
Autoři: Vladimír Kunz, Michael Londesborough