Hazard očima vědy
23. 9. 2009
Albert Einstein kdysi řekl, že rozbít bank rulety lze jedině tak, že z ní ukradnete peníze. Tím ovšem neodradil generace hráčů, kteří žili po něm a vynalézali složité výherní systémy s úmyslem otočit kolo štěstěny ve svůj prospěch. V ruletě lze sázet pomocí různých matematických postupů – ruletních systémů, které si kladou za cíl zvýšit pravděpodobnost výhry. Mezi nejproslulejší patří Martingale, Fibonacci, D´Alembert nebo Bondovská sázka. Vysvětlíme jejich podstatu a odhalíme skutečnost, že ruletu prostě nelze přelstít. Ruleta by měla být zábava, a pokud tomu tak není, je čas vyhledat odbornou pomoc.
Filip (hráč): Albert Einstein kdysi řekl: „Rozbít bank rulety lze jedině tak, že z ní ukradnete peníze.“ Tím ovšem neodradil generace hráčů, kteří žili po něm, a mezi které, v dnešním Portu, patřím také já. A tak je tomu více než tři sta let, co se kulička točí na kolech rulet.
Jsme v kasínu. Naše smysly se snaží upoutat hrací automaty. Kostruktéři takzvaných „slot machines“ vynaložili mnoho fantazie, aby vytvořili stroje, které mají vytáhnout peníze z našich kapes. Ruletu na rozdíl od anonymních automatů neřídí počítač, je férovější a má své kouzlo. Přitahuje lidi z vyšší společnosti i běžné smrtelníky a hraje ji také James Bond. Někteří věří ve své štěstí, jiní se ruletu snaží přelstít matematikou.
Václav Rychtařík, manažer kasina: Pravidla jsou poměrně jednoduchá, zvládne je i naprostý začátečník. Nakoupíte si žetony a sázíte. Vyplácecí poměry, jestliže sázíte na čísla, jsou jiné, než když sázíte na čtyři čísla zároveň, nebo na vysokou, nízkou červenou nebo černou, ale to už je vlastně práce krupiéra, aby vám vaše výherní žetony vyplatil ve správném poměru.
Opravdová ruleta se poprvé hrála v roce 1796 v Paříži. Francouzi François a Louis Blanc přidali sedmatřicátý díl „nulu“, která vychyluje pravděpodobnost výhry ve prospěch provozovatele. S nulou je na ruletě ve hře třicet sedm polí, kdežto my při sázce na číslo můžeme vyhrát pouze pětatřicetinásobek sázky. V každém kole hry tak průměrně proděláváme 5,4 % vkladu. Navíc pokud sázíme na barvy a padne nula, což je číslo v zeleném poli, naše sázka vždy propadá ruletě. Sázet můžeme pomocí různých matematických postupů, které si kladou za cíl zvýšit pravděpodobnost výhry. Mezi nejproslulejší patří Martingale, Fibonacci, D´Alembert, nebo Bondovská sázka.
Filip (hráč): Bezesporu tím nejznámějšíma nejzákladnějším ruletním systémem je Martingale, ať je Henrymu země lehká. Je založen na zcela jednoduchém principu: vsadíme na barvu jeden žeton.
John Martindale – jméno bylo později zkomoleno na Martingale – ve víře, že kasino vždycky vyhrává, přesvědčoval své hosty, aby zdvojnásobovali sázky, a dostal se tak do vážných finančních problémů.
Krupiér: Konec sázek. Díky. Třicet pět, černá.
Filip (hráč): Pokud prohrajeme, zdvojnásobíme sázku a to děláme tak dlouho, dokud nevyhrajeme.
Hráč tak může třeba pětkrát za sebou prohrát, ale jakmile se jednou trefí, dostane zpět všechny prohrané žetony plus jeden žeton navíc jako výhru.
Krupiér: Dvacet tři, červená.
Od krupiéra jsme dostali šestnáct žetonů, ale prohráli jich pouze patnáct.
Jakub Staněk, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Když budete mít v peněžence tisíc žetonů, na stole tisíc žetonů, tak můžete desetkrát za sebou opakovat vsazení, desetkrát můžete jakoby opakovat tu sázku, tu jednu a pak ještě devětkrát navýšit. Šance, že desetkrát prohrajete, je asi jedna tisícina.
Václav Rychtařík, manažer kasina: Vybavuji si deset let dozadu, že šestnáct, osmnáct hodů padla jedna barva. Tam bylo několik hráčů, kteří sázeli proti té barvě, a ona opravdu nepadla. Padla, až když jim došly všechny žetony.
Jakub Staněk, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Za těch pár her vyhrajete jeden, dva nebo pět žetonů. Ale když prohrajete, tak prohrajete to, co máte v kapse, tedy těch tisíc žetonů.
Tento systém s úspěchem použil Charles Wells, který s jeho pomocí v roce 1891 během pouhých tří dnů rozbil bank v Monte Carlu. Hru začínal se čtyřmi tisíci franky a z kasina si odnesl víc než milión.
Jakub Staněk, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Ten člověk měl z mého pohledu extrémní štěstí, protože šance, že s takovýmto vkladem dojde až k milionu bez jednoho krachu, který by ho zbankrotoval, je jedna ku dvěma stům tisícům, tedy když máte dvě stě tisíc hráčů, tak v průměru jeden z nich vyhraje a ten zbytek prohraje ty čtyři tisíce.
Systémy sázení jsou vlastně taková záchytná síť, která nám pomáhá se vymanit z jednotlivých proher i z jejich sérií.
Další ruletní systém sleduje takzvanou Fibonacciho posloupnost. Je to relativně šetrný způsob hry. Fibonacciho posloupnost je řada čísel, kde každé další číslo v řadě je součtem předcházejících dvou čísel. Abychom hráče zbavili únavy, začneme tentokrát hrát rovnou s deseti žetony, které jdou samozřejmě z jeho kapsy.
Filip (hráč): Konkrétně z mojí kreditky.
Krupiér: Jedenáct, černá.
Prohrajeme-li, vsadíme ještě jednou deset žetonů.
Krupiér: Dvacet čtyři, černá.
Když opět prohrajeme, příště vsadíme dvacet žetonů.
Krupiér: Šest, černá.
Při další prohře podle Fibonacciho řady už je to třicet.
Filip (hráč): Mama mia.
Krupiér: Dvacet devět, černá.
Vždycky když prohrajeme, vsadíme částku odpovídající následujícímu číslu v řadě. Pokud vyhrajeme, poslední dvě čísla škrtáme. Když máme vyškrtanou celou řadu, znamená to, že jsme deset žetonů v plusu. Můžeme si ale v kasinu vůbec dělat nějaké zápisky?
Václav Rychtařík, manažer kasina: Naprosto bez problému.
Jakub Staněk, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Tento systém taky vede k tomu, že člověk vyhrává, ale zase je to velmi podobný průběh jako u Martingalu, člověk tedy vyhraje poměrně málo, ale může se stát, že je poměrně velký lokální propad, který ho zbankrotuje. Ta šance, že ten velký lokálnípropad nepřijde v nějakém počtu sázek, je větší než u toho Martingalu, ten Martingale je nebezpečnější.
Systém Fibonacci vychází z posloupnosti čísel, která je součástí mnoha struktur v přírodě, Najdeme je ve spirálách ulit, v květu slunečnice, používá se k predikci vývoje trhů na burze. Podíl dvou po sobě jdoucích čísel se ve Fibonacciho posloupnosti blíží hodnotě zlatého řezu, tedy poměru, podle kterého maloval například Leonardo da Vinci.
Kdo by neznal Agenta 007. Jeho šarmu podlehla nejedna žena, ale podlehne mu také ruleta?Bondovská sázka je poměrně agresivní metoda, kde se vsadí 200 žetonů dle následujících pravidel: 140 žetonů na spodní polovinu hracího pole, tedy čísla 19 až 36, 50 žetonů na čísla 13 až 18, a 10 žetonů vsadíte na nulu.
Takto máte pokryty dvě třetiny hracího pole.Padnou-li čísla 19 až 36, získáte 80 žetonů, padne-li 13 až 18, budete mít čistý zisk 100 žetonů, padne-li nula, vyhráváte 160 žetonů. Čísla 1 až 12 znamenají ztrátu 200 žetonů.
Krupiér: Jedna, červená.
Filip (hráč): Holt asi nejsem James Bond.
Jakub Staněk, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Je to takový, že přijdete do kasina, vsadíte si rychle, dáte si dvě tři hry, když máte štěstí, vyhrajete. U té jedné hry máte šanci, že vyhrajete, 65 %, když už máte třeba těch kol pět, tak šance výhry trochu klesá, ne moc, je to 55 % a vy prostě si zahrajete pár her a když budete mít štěstí, odnesete si relativně dost. Bondovská sázka z dlouhodobého hlediska není dobrá, tj. když vy budete hrát delší dobu Bondovsku sázku, tak budete prohrávat.
Další ze strategií, která si získala jistou proslulost v osmnáctém století, vymyslel francouzský filozof a matematik d´Alembert. Staví na tom, že po výhře se pravděpodobnost výhry v dalším kole snižuje. A naopak po prohře se šance v dalším kole zvyšují.
Filip (hráč): Když prohraju, sázku o jeden dolar zvýším, když vyhraju, vsadím o dolar míň.
Jakub Staněk, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Ten systém je poměrně jednoduchý a může se na první pohled zdát, že je výherní. Tenhle systém není moc funkční. Tenhle systém z dlouhodobého hlediska jde do mínusu.
Ruleta totiž nemá paměť a nepamatuje si, jestli jsme předtím prohráli nebo vyhráli.
Jakub Staněk, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Ty jednotlivé hody jsou nezávislé, takže z toho plyne, že systém, který by přelstil ruletu, podle mě být nemůže. Tento systém je horší než jiné, ale oni jsou vlastně všechny špatné. Protože každý nakonec anebo v průměru, vás zruinuje. V průměru vyhrává ruleta, takže není důvod, z tohoto důvodu, ji hrát.
V České republice neexistuje studie zaměřená na výskyt patologického hráčství, ale s ohledem na nadprůměrnou dostupnost hazardních her je velmi pravděpodobné, že i jeho výskyt bude nadprůměrný. Celkově půjde nejméně o padesát až sto tisíc osob a mnohonásobně vyšší počet těch, kdo trpí hazardními hrami druhotně – rodiče, manželky, děti, zaměstnavatelé, věřitelé. Systémů jsou v ruletě desítky. Ruleta by měla být zábava, a pokud tomu tak není, je čas vyhledat odbornou pomoc.
Autor: Petr Soukup