Digitálně v PAL nebo HD?
28. 5. 2008
Vysvětlíme rozdíl mezi současnou normou PAL a HD (High Definition) – pro vysoké rozlišení je totiž nezbytností digitální příjem. Přehled přijímačů a výsledného obrazu. Set-top-box a jiné doplňky pro příjem HD.
Kino – a televize. Dva světy, které k nám promlouvají především obrazem. Jsou si tolik podobné a přece: z technického hlediska je v nich podstatný rozdíl. Zatímco filmový obraz se promítá na plátno před námi celý najednou, a to 25 obrázků každou vteřinu, obraz televizní se snímá, přenáší a na obrazovce opět skládá – a to také rychlostí 25 obrázků za vteřinu – z jednotlivých základních bodů postupně – řádek po řádku. Liché řádky tvoří jeden půlsnímek, sudé pak zase druhý.
První soustava barevné televize, ve které se začalo vysílat roku 1954 ve Spojených státech, se jmenovala NTSC. Také NTSC měla prokládané řádkování – tedy liché a sudé půlsnímky. Při poměru stran čtyři ku třem měl obraz celkem 480 řádků.
U nás v Evropě se od začátku šedesátých let minulého století vysílá v soustavě barevné televize, známé pod zkratkou PAL. Také její obraz má poměr stran čtyři ku třem a kompletní snímek má 576 řádků a 720 bodů. Přenese tedy o pětinu více podrobnosti než americký NTSC.
Už dávno se začaly objevovat požadavky na mnohem kvalitnější obraz, na němž divák najde spoustu podrobností. Tak se ve vývojových laboratořích začaly rodit televizní systémy s vysokým rozlišením, které v angličtině dostaly označení High Definition Television – ve zkratce HD. Asi tomu nebudete věřit, ale nejstarší televize s vysokým rozlišením vznikla už před čtvrtstoletím v Japonsku.
Zpočátku to byly systémy analogové. Jenže vysoké rozlišení znamená také mnohonásobně vyšší požadavky na přenosovou kapacitu. A ve světě stovek a tisíců analogových kanálů jí pro HD nebyl dostatek. Prostor pro HD přineslo až digitální vysílání. Jaké má tedy HD parametry? Poměr stran obrazu se změnil na šestnáct ku devíti. Přibylo samozřejmě řádků. Vysílá se v několika verzích – podle přenosové kapacity digitálních kanálů.
Normy jsou označené jako i – se známým prokládaným řádkováním sudý – lichý, anebo p, při němž se vysílá celý snímek najednou. 1080 řádků v „p“ – tedy „progressive“ – označované také „Full HD“ – to bude asi nejdokonalejší podoba vysílání v HD. Pro příjem vysokého rozlišení je nejlepší mít digitální televizor s označením HD Ready nebo rovnou HD 1080p. Dnes na trhu najdete několik modelů různých značek. Starší analogové plazmové nebo LCD přijímače musíte napojit na set-top-box, který digitální vysílání v HD přijímá a převede do analogové podoby. Teprve tu starší analogové televizory umějí zpracovat. Set-top boxy jsou k dispozici i pro příjem satelitního nebo kabelového vysílání v HD.
Autor: Vladimír Kunz