Kluzná spojka
14. 5. 2008
Jaká bude další generace mladých vědců? Budou mezi ně patřit obzvláště nadané děti, nebo „jen“ pilné děti? A budou schopné řešit problémy 21. století? Postupně se seznámíme s pěti mladými talentovanými lidmi ze čtyř zemí. Tentokrát představíme Josefa Valihracha a Tomáš Nevídala z České republiky, kteří milují motocykly italské firmy Ducati. A právě součástí jejich vědeckého projektu bylo pomoci vyvinout novou revoluční kluznou spojku pro závodní stroje.
Proč se lidé stávají dobrými vědci? Je to proto, že se ve škole dobře učili, anebo proto, že mají přirozené nadání? Jaká asi bude příští generace mladých vědců? Bude schopna vyřešit problémy nadcházejícího 21. století?
Tomáš Nevídal a Josef Valihrach už od dětství sdílejí nadšení pro motorky. Jejich vášní jsou hlavně italské Ducati. Proto si jako téma své studentské práci vybrali právě tyto stroje, které jezdí Velkou cenu. Sepsali historii Ducati a také spolupracovali na vývoji nové revoluční kluzné spojky pro závodní motocykly. Tato samovypínací protismyková spojka dodává malé, ale zásadní zlepšení při vybírání zatáček – a právě to může při závodech znamenat rozdíl mezi vítězstvím a prohrou.
Josef Valihrach, student, Česká republika: Tak toto je spojka CS patent, antiloopingová, společnosti JTR Course, kterou vyvinul a patentoval pan Jiří Trčka. Normální spojka má dvě rampy o úhlu 90°, takže přenos síly je možný pouze stisknutím spojky nebo daním neutrálu. Kdežto antismykové spojky mají možnost proklouznutí.
Normální spojky, které tuto možnost nemají, pak při rychlém podřazení a velkém kroutícím momentu motoru zablokují zadní kolo a tedy znemožní ovládání motocyklu.
Josef Valihrach, student, Česká republika: Tyto protismykové spojky díky těmto dvěma rampám umožňují, aby vlastní spojka, v případě, že je tu příliš mnoho brzdící síly, aby povolila, jako kdyby rozpojovala lamely, a tím pádem způsobila, že máte jakoby vymáčklou spojku nebo neutrál na chviličku a motocykl se stává řiditelným. Náběhové rampy zde mají úhel 52°, což bylo mnohým zkoumáním zjištěno, že je ideální pro závodní motorky Ducati, a ještě je jejich přenos vlastně čitelnější a jemnější díky kuličkám umístěným zde v ložiscích.
Josef i Tomáš při své práci projevili značnou trpělivost, vytrvalost i schopnost komunikovat s ostatními. Když se začíná s novým projektem, je nutné o něm umět mluvit a sdělovat své myšlenky.
Tomáš Nevídal, student, Česká republika: Nejhorší bylo dostat se do toho závodního světa a vůbec poznat někoho, kdo je s Ducati nějakým způsobem spojen, takže získat si ty kontakty a potom se postupně probojovat a získávat nové informace, zkoušet si tu techniku, všechno si ohmatat a teprve potom jsme se snažili nějakým způsobem kupráci sepsat.
Josef s Tomášem tedy nežijí v akademickém odloučení, ale pohybují se v terénu. Podařilo se jim spojit své hobby se soutěží pro mladé vědce. Učitelé v Městském víceletém gymnáziu v Kloboucích u Brna záměr svých studentů silně podpořili.
Renata Pilařová, učitelka, MěVG Klobouky u Brna: Na projektu je vhodná myšlenka, že opravdu středoškolská odborná činnost může přinést nějaké konkrétní výsledky.
Jiří Trčka, majitel českého JTR závodního týmu, zájem chlapců uvítal.
Jiří Trčka, majitel, JTR Corse Racing: Byli se mnou párkrát na závodech. Povykládali jsme o tom všem. Oni se dívali, udělali si nějaké fotky a vlastně začali pracovat na té diplomové práci.
Nejzajímavější byla práce v boxech, … nejtěžší pak bylo celý projekt sepsat.
Tomáš Nevídal, student, Česká republika: Tak tohle je naše originální práce v českém jazyce. Podařilo se nám získat dokonce podpisy všech slavných jezdců Ducati.
Jako výherci národní soutěže postoupili Josef a Tomáš i do mezinárodní soutěže ve Valencii, kde se setkávají ti nejlepší mladí vědci z celé Evropy.
Josef Valihrach, student, Česká republika: Snažili jsme se udělat i nějaké teoretické výpočty do teoretické roviny, jak by šla v budoucnosti vylepšit. Jestli by šla v budoucnosti vylepšit. Jestli by šla použít i pro normální silniční použití – a to bylo vlastně účelem té práce, kterou jsme se prezentovali ve Valencii.
Josef s Tomášem bohužel žádnou cenu nedostali, ale Česká republika nepřišla zkrátka. Jednu z cen obdržela Eva Černohorská za algoritmus, který zjistí, zda je možné danou plochu beze zbytku vyplnit trojúhelníkovými nebo šestiúhelníkovými obrazci.
Tomáš Nevídal, student, Česká republika: Já jsem si zpočátku taky myslel, že vědci jsou lidé do sebe uzavření a že vůbec nekomunikují se svým okolím, ale když jsme se toho prostředí dostali i my, tak jsme zjistili, že ti lidé okolo nejsou vůbec špatní a že se dokáží bavit.
Věda totiž není jen osamocené bádání v laboratořích, ale také vysvětlování svých postupů a sdělování výsledků dalším podobně zapáleným vědcům. Věda a výzkum nejsou procházkou růžovou zahradou – objevují se také překážky, které je třeba překonávat, ale pocit uspokojení, který přinášejí, je obrovský.
Autor: Šárka Speváková