Jak se chovají nejvzácnější plazi
30. 4. 2008
Varan komodský, největší ještěr světa, nedávno překvapil vědce dosud neznámými informacemi: je jedovatý a mláďata se mohou líhnout i z neoplozených vajíček. Pro chovatele však skrývá další záhady: přes veškerou snahu se ho daří v zajetí rozmnožit jen výjimečně a počet chovaných zvířat stále klesá. O to větší pozornost vzbudil úspěch pražské zoo, která varany komodské jako první v kontinentální Evropě rozmnožila. Ještě vzácnějším chovancem zoologických zahrad je gaviál. Ve volné přírodě žije už jen několik stovek kusů. Pražská zoo nyní, jako jediná v Evropě, chová skupinu těchto krokodýlů.
Varan komodský. Délka až přes tři metry. Nasycený samec může vážit více než dva metráky. Největší ještěr světa. Západní věda ho objevila až na začátku dvacátého století na indonéském ostrově Komodo a jeho rozšíření je omezeno jen na několik sousedních ostrovů.
Patří k nejvzácnějším druhům plazů – ale také k dosud jen málo prozkoumaným. Teprve předloni se například ukázalo, že se varan komodský může rozmnožovat partenogeneticky – to znamená, že samice kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se ovšem líhnou výhradně samci.
V zoologických zahradách patřil vždycky varan komodský mezi nejvzácnější a také nejproblémovější chovance. V posledních letech je ale chov tohoto druhu v krizi – po sérii úhynů dnes v celé Evropě zůstaly naživu pouhé dvě dospělé samice.
Přitom právě chov v zajetí je jednou z důležitých cest k ochraně vzácných varanů. Ale až dosud se v lidské péči množí jen výjimečně: mimo Indonésii se to povedlo poprvé teprve v roce 1992.
Petr Velenský, kurátor chovu plazů, Zoo Praha: Když jsme v roce 2004 plánovali a stavěli expozici komodských varanů, museli jsme si klást otázku, proč je jejich chov v evropských a amerických zahradách vlastně neuspokojivý. Zkoušel jsem si analyzovat chovná zařízení a došel jsem k závěru, že při vytvoření většího výběhu pro komodské varany se ignoruje teraristická zkušenost a že se podceňuje možnost dostatečného vyhřátí pro zvířata. My jsme se tomu pokusili vyhnout a instalovali jsme sem takovouhle baterii deseti zářičů, které vydávají infračervené světlo podobné infračervenému světlu ze slunečního záření; každý ten zářič má výkon dva tisíce wattů – to znamená, že do prostoru varanů vyzařuje teplo dvacet tisíc wattů, a to nejen zajišťuje, že na nejteplejším místě je čtyřicet stupňů, tak jak to je v předpisu, ale že devadesát procent výběhu je pokryto teplotou mezi pětatřiceti a pětačtyřiceti stupni a na nejteplejších místech je dokonce padesát stupňů.
Mezi moderní chovatelské metody patří pravidelný trénink zvířat. Varan se učí následovat bílý terč. Takové cvičení usnadňuje manipulaci se zvířaty, a zároveň jim přináší pravidelnou aktivitu a rozptýlení.
Krmení se co nejvíce blíží přirozené výživě. Varani loví i poměrně velké kopytníky. Ti hynou většinou až během několika dnů po kousnutí následkem infekce – sliny varanů obsahují téměř šedesát kmenů virulentních bakterií. Nedávno ale zjistili zoologové, že varani produkují také slabý jed. V zajetí má zvíře možnost se ke své „kořisti“ vracet i po několik dnů – stejně jako v přírodě.
Začátkem roku 2007 byly u páru pražských varanů pozorovány pokusy o páření. Další projevy námluv dokládaly i záběry průmyslových kamer. Později se v noře, kterou si samice prohrabala pod betonovou podlahou, podařilo nalézt pět vajec, která byla ihned umístěna do inkubátoru. Tam se v polovině dubna ze tří vajec úspěšně vylíhla mláďata.
Praha se tak stala teprve čtvrtým místem v Evropě, kde se podařilo rozmnožit varany komodské. První byl v roce 2004 přírodní výběh na Kanárských ostrovech, následovala mláďata ze dvou britských zoo. Ta jsou ale výsledkem partenogenetického rozmnožování a pro další chov jsou prakticky bezcenná, neboť nesou pouze genetickou informaci matky.
Dnes je pražským mláďatům rok a mají se k světu … Manipulace je vždycky trochu stresující jak pro zoology, tak pro varany. Na jednu stranu se samozřejmě musí kontrolovat, aby zoologové věděli, že růst varanů je rovnoměrný. Největší nebezpečí by totiž hrozilo, kdyby jedno z mláďat prudce akcelerovalo a ostatní by byli slabší – pak by si mohli ublížit, a proto se musí hlídat. Rozmnožení varanů komodských je obrovským chovatelským úspěchem – v pražské zoo ale zdaleka ne ojedinělým.
Petr Velenský, kurátor chovu plazů, Zoo Praha: V naší zoo se podařilo to, co se často v zoologických zahradách nepodaří, a sice to, že teraristická sekce je podstatě rovnocenná sekcím savců a ptáků, čili je jí věnována stejná pozornost, jako chovu zvířat, která vypadají pro zoologické zahrady jaksi tradičněji. Výsledky se dostavují; každý rok máme řadu evropských prvoodchovů. Loni jsme měli rekordní sezónu: rozmnožilo se nám třicet druhů plazů v celkem čtyři sta šesti exemplářích. To už je něco, co, upřímně řečeno, pomalu přestáváme zvládat. Ale samozřejmě, že mety jsou od toho, aby se překonávaly, takže se soustředíme zase na další vzácné druhy.
Gaviál indický. Sen mnoha zoologických zahrad po celém světě. Jen málokteré se ale splní: gaviál se ze své domoviny vyváží jen zcela výjimečně. Několik zvířat v amerických zahradách pochází z Nepálu – z Indie až dosud gaviály žádná zoo nezískala.
Gaviálové patřili od nepaměti k vzácným krokodýlům. Žijí v podhorských řekách na severu indického subkontinentu. Loni se odhadovalo, že v přírodě zbývá už jen asi dvě stě dospělých zvířat. Začátkem roku 2008 ale přišla tragédie na řece Čambal. Během několika týdnů tu uhynulo přes dvě stovky především mladých zvířat – pravděpodobně následkem otravy. Gaviál se stal z bezprostředně ohroženého druhu možná vůbec nejvzácnějším plazem světa.
A právě tehdy dorazila do Prahy skupina sedmi gaviálů – největší, jaká kdy byla k vidění mimo areál původního rozšíření. Pražská zoo je jedinou zahradou v Evropě, která tuto raritu chová.
Petr Velenský, kurátor chovu plazů, Zoo Praha: Gaviál je naprosto unikátní živočich – je to vývojově jedinečný krokodýl se superakvatickou adaptací k vodnímu životu a k lovu ryb. Má dlouhatánské, úzké čelisti, nejužší ze všech krokodýlů; má slaboučké končetiny – jako jediný z krokodýlů není schopen při chůzi unést tělo, takže po zemi se jen tak sune po břiše; má zploštělé končetiny, opatřené zvětšenými šupinami po stranách, takže s nimi dokáže výborně kormidlovat – je to zkrátka monstrum z jiného geologického období, takže se dá říci, že je nejenom supervzácný, momentálně jedno z nejvzácnějších zvířat na planetě, ale že je to také ohromně zajímavé zvíře.
Chov gaviálů je složitý – vyžadují velký prostor, vyhřívaný břeh a zároveň chladnou, proudící vodu. V pražské zoo mysleli i na zdánlivé maličkosti …
Petr Velenský, kurátor chovu plazů, Zoo Praha: Vždycky máme problém s tím, že na sklech, která lemují tropické vitríny, se sráží vlhkost; tady se nebude srážet, protože počítač neustále počítá úroveň rosného bodu a jakmile teplota skel klesne na tuto úroveň, spustí se vzduchotechnická pumpa a skla začne ofukovat předehřátý vzduch.
Chovatelé doufají, že až zvířata dospějí, podaří se v Praze to, co dosud nikde mimo Asii: rozmnožit gaviály v zajetí. Pro budoucnost druhu, který stojí jen krok od vyhynutí, by to mohlo mít neocenitelný význam …
Petr Velenský, kurátor chovu plazů, Zoo Praha: Naši gaviálové jsou odchováni v záchranném centru Madrás Crocodile Bank, odkud se dříve vypouštěli do přírody. Každý gaviál, který v současné době bude v dobré zoologické zahradě mimo Indii, může posloužit jako člen pojistné kolonie – možná, že za padesát let se situace zlepší natolik, že v indických řekách zase bude možno gaviála vysadit, a pak to budou třeba zrovna potomci těchhle gaviálů, kteří se do těch řek vrátí.
Autor: Jan Hošek