Jak se chovají okapi
13. 2. 2008
Další pokračování volného cyklu o druzích zvířat, která se přes veškeré úsilí dosud daří rozmnožit v zajetí jen výjimečně. Patří mezi ně i pralesní žirafa okapi, jeden z nejvzácnějších kopytníků světa, poslední pozůstatek třetihorních žiraf. Jazyk okapi je dost dlouhý na to, aby si jím umyl oční víčka a vyčistil uši, je to jediný savec schopný olíznout si vlastní uši. Teprve na přelomu 19. a 20. století slyšel proslulý cestovatel Henry Morton Stanley od domorodců v Kongu o tajemném pruhovaném oslu. Podle částí kůže a lebky, které získal britský guvernér Harry Johnston, byl neznámý druh popsán jako pralesní žirafa – okapi, Okapia johnstoni. Byla to skutečná senzace. Jak mohlo tak velké zvíře až dosud unikat pozornosti vědců? Do Evropy se okapi dostala poprvé v roce 1918 – dlouhá desetiletí ale byla většina pokusů o rozmnožení v zajetí neúspěšná … Jedinou zoo ve střední Evropě, která okapi chová, je zahrada ve Dvoře Králové nad Labem.
RNDr. Martin Smrček, hlavní zoolog, zoo Dvůr Králové nad Labem: Jedním z nejdůležitějších úkolů moderních zoologických zahrad současnosti je představovat zvířata v prostředí, které se co nejvíce podobá prostředí, ve kterém se skutečně vyskytují. Dalším, neméně důležitým úkolem zoologických zahrad, je snažit se chovaná zvířata rozmnožit. Pokud se nám ohrožené druhy zvířat podaří množit, pak je velká šance, že je budeme někdy do budoucna moci vracet nazpátek do přírody. Bude to pro ně možná poslední a jediná šance, aby přežila.
V loňském roce jsme zahájili nepravidelný seriál o zvířatech, která se chovají v zajetí jen výjimečně a ještě vzácněji se tu množí. Pravidelné rozmnožování problematických druhů je vizitkou těch nejlepších zoologických zahrad – a mezi ně patří zoo ve Dvoře Králové. Světovou proslulost získala díky odchovům nosorožců, antilop, žiraf a dnes je největším chovatelem afrických zvířat v Evropě. O nejtajuplnějším africkém kopytníkovi tu ale jen snili.
Na přelomu 19. a 20. století slyšel proslulý cestovatel Henry Morton Stanley od domorodců v Kongu o tajemném pruhovaném oslu. Podle částí kůže a lebky, které získal britský guvernér Harry Johnston, byl neznámý druh popsán jako pralesní žirafa – okapi, Okapia johnstoni. Byla to skutečná senzace. Jak mohlo tak velké zvíře až dosud unikat pozornosti vědců? Do Evropy se okapi dostala poprvé v roce 1918 – dlouhá desetiletí ale byla většina pokusů o rozmnožení v zajetí neúspěšná …
RNDr. Dana Holečková, ředitelka, zoo Dvůr Králové nad Labem: Naše zahrada je od sedmdesátých let největším chovatelem žiraf na světě, a proto je logické, že celé generace zoologů toužily chovat také pralesní žirafu okapi. Proto jsme se před mnoha lety přihlásili do evropského záchovného programu, ale do té doby, než jsem se stala ředitelkou, jsme nijak nepokročili. Já jsem osobně vedla velice komplikovaná jednání téměř osm let, než se nám podařilo přesvědčit kolegy z evropského záchovného programu, že tady budou mít okapi správné a vhodné podmínky …
Bc. Luděk Čulík, zoolog, zoo Dvůr Králové nad Labem: Pokud se zoologická zahrada rozhodne, že by chtěla okapi chovat, není to vůbec jednoduchý počin. Nejdříve musí prokázat, že dokáže chovat i jiná zvířata – u nás máme renomé díky mnohaletému chovu afrických kopytníků. Začátkem tedy je přihlásit se do programu chovu okapi.
Dostali jsme nový pavilon pro okapi a bonga, přijela komise, zhodnotila, řekla, že pavilon je v pořádku a na základě rozhodnutí potom mohla přijít první okapi.
První okapi, samec Deto, byla přivezena v roce 2004 ze zoologické zahrady v Antverpách. Čeští chovatelé nejdříve přijeli do Antverp, kde týden pracovali, aby si na ně zvířata zvykla, potom samce naložili do speciálního klimatizovaného vozu a přivezli do Dvora Králové.
Bc. Luděk Čulík, zoolog, zoo Dvůr Králové nad Labem: Zde pobyl rok, a když bylo jasné, že i okapi dokážeme chovat stejně jako jiné africké kopytníky, byl přivezen další samec – Ahadi, a nakonec i samice Etana.
Až dosud chovalo okapi jen sedmnáct evropských zoologických zahrad. Nyní se k nim přiřadila i zoo Dvůr Králové – jako první a dosud jediná ve střední Evropě.
V přírodě žije okapi v jediné zemi na světě – v Kongu. Kolik zvířat obývá zdejší pralesy, není přesně známo – odhady se pohybují v tisícovkách jedinců. Většina poznatků o chování okapi je založena na pozorování zvířat v zajetí.
Okapi, stejně jako žirafy, mají velmi dlouhý pružný modrý jazyk, kterým česají listí a poupátka ze stromů. Jazyk okapi je dost dlouhý na to, aby si jím umyl oční víčka a je to jediný savec schopný olíznout si vlastní uši. Okapi jsou převážně noční tvorové žijící samotářský život, scházejí se pouze kvůli rozmnožování. Také proto je její chov stále obtížný. Velkým problémem je například její výživa.
Bc. Luděk Čulík, zoolog, zoo Dvůr Králové nad Labem: Je to proto, že ve své domovině, v pralesích Ituri, přijímají až sto druhů bylin, keřů a stromů. V zajetí se musí samozřejmě používat náhražky a zároveň je třeba dbát, aby krmení neobsahovalo příliš cukru, protože okapi je, podobně jako člověk, náchylná k onemocnění cukrovkou. Zajímavým a nejlepším krmením je vrba jíva, která obsahuje málo kyseliny salicylové. Úzkolisté druhy jí obsahují až desetkrát více, což je pro okapi špatně, protože se jí mohou vydrolit zuby a kyselina ničí sklovinu.
Ošetřovatel za mnou připravuje speciální směs pro okapi – směs zeleniny a jadrného krmiva. Ze zeleniny používáme jak jsem říkal, druhy, které obsahují málo cukru, například čekankové puky, fenykl, červená řepa, rajčata, papriky, samozřejmě trochu jablek a také trochu banánů.
Počet okapi, chovaných v zoologických zahradách, příliš neroste a v poslední době se dokonce snižuje. Okapi se totiž rozmnožuje v zajetí obtížně – a také pomalu. Březost trvá plných patnáct měsíců a samice rodí jediné mládě. Každý porod je proto mimořádnou událostí doslova pro celý druh. Chovný pár ve Dvoře Králové byl poprvé připuštěn v roce 2006, ale až v následujícím roce došlo k páření. Laboratorní testy vzorků trusu později prokázaly, že bylo úspěšné.
Bc. Luděk Čulík, zoolog, zoo Dvůr Králové nad Labem: Tento graf nám ukazuje hladinu pregnandiolu – to je hormon, podle kterého se určuje březost u okapi, ale i jiných zvířat. Tuto metodu vyvinuli ve Veterinárním institutu ve Vídni a věnuje se tomu doktor Schwarzenberger, který nám také potvrdil březost Etany. Z grafu je patrno, že nám zabřezla na konci července a tady už vidíte ten průběh, kde byla březost potvrzena. Teď by měla být asi v šestém měsíci, vidíte na ní, že už má pěkné bříško a váží 290 kilogramů. Pro zajímavost: když k nám přišla v roce 2006, tak vážila 220 kilogramů, ale to ještě nebylo plně vyvinuté zvíře. Podle grafu, který děláme, protože Etana se váží každý den, vidíme, že přírůstky jsou pravidelné, což nasvědčuje docela zdárnému vývoji.
Bc. Luděk Čulík, zoolog, zoo Dvůr Králové nad Labem:Však právě super je to, že nastane teplo v její nejvyšší březosti, takže ona bude stále venku, bude mít pohyb a horší by bylo, kdyby byla březí na zimu, kdyby byla zavřená před porodem bez pohybu.
RNDr. Dana Holečková, ředitelka, zoo Dvůr Králové nad Labem: Moderní zoologické zahrady se pokoušejí nejen ty vzácné druhy chovat a zachovávat pro budoucí generace, ale pokud to je možné, tak fungovat jako archa Noemova a zvířat vracet do původních biotopů a ideálně i do přírody do národních parků a rezervací. Jedním z druhů, kterých se to dneska týká, je nosorožec dvourohý, který byl bohužel vyhuben v mnoha zemích východní Afriky. A v současné době i naše zoologická zahrada připravuje projekty, v rámci kterých by se měli nosorožci dvourozí vrátit do původního biotopu, konkrétně do Tanzanie.
Za devět měsíců bychom se měli dočkat milého přírůstku. Tím se zároveň zvýší naděje okapi na přežití. Mládě budou moci návštěvníci uvidět brzy i sami.
Autor: Jan Hošek