Kde se vzal Aeskulapův had?
14. 11. 2007
Izolovaná populace našeho největšího hada, užovky stromové, na Karlovarsku odjakživa provokovala fantazii zoologů. Kde se tam vzala? Podle některých teorií je do Čech přivezli staří Římané, podle jiných je tu vysadila rodina Mattoniů, aby jim tito hadi připomínali rodnou Itálii. Teprve genetický průzkum ukázal, že místní populace je reliktem, který zde na malém území přežil ledové doby. O to je ovšem ochranářsky cennější a jedinečnější.
Atributem antického boha léčitelství Aeskulapa býval velký had. Domníváme se, že jeho totožnost známe: had, obtáčející hůl, dodnes symbol lékařské vědy, je údajně užovka stromová, dříve nazývaná Aeskulapova.
Jeden z největších evropských hadů dnes obývá jih našeho kontinentu, ale několik malých izolovaných populací se vyskytuje také daleko od souvislého areálu rozšíření. Nejvzdálenější a nejsevernější z takových ostrůvků najdeme v Čechách, v povodí Ohře. Kde se tady užovky stromové vzaly?
Tahle záhada provokovala několik generací zoologů. Je možné, že západočeská populace je pozůstatkem původního, mnohem většího rozšíření? Nebo tu snad sehrál roli člověk? Podle některých teorií tu užovky vysadili staří Římané; jiní se zase domnívali, že hady sem přivezl hrabě Buquoy anebo rodina Mattoniů. Ale definitivně můžeme tohle tajemství vyřešit teprve dnes, pomocí metod molekulární genetiky.
Radka Musilová se studiu místní populace užovky stromové věnuje už několik let. Za tu dobu jí prošly rukama stovky hadů.
Ing. Radka Musilová, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita: Tak tady je taková pěkná hadí lokalita, tady by teď hadi mohlo být, protože tahle hromada přirozeného suťového kamení může sloužit jako zimoviště.
Užovka stromová je teplomilná a už nyní, v září, se pomalu chystá k přezimování.
Ing. Radka Musilová, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita: No, ten je pěkný. Podíváme se, jestli není značený. Takže tenhle má kód osm a dvanáct b. Tak se podíváme do tabulky, který to je. Je to samec číslo sedmdesát tři. Tady je! Takže tento had byl nalezen loni zjara na lokalitě, která je odsud asi tři sta metrů.
Had je označen kombinací vystřižených šupin. Značky ale s každým svlékáním postupně mizí, a tak se musí obnovovat. Vystřižené šupiny poslouží jako vzorek pro analýzu DNA.
Ing. Radka Musilová, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita: Takže had je přeměřený, převážený, přeznačený, můžeme ho pustit zpět na místo.
Ing. Radka Musilová, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita: Užovka stromová v Poohří se v současné době vyskytuje na velmi malém území: činí to vlastně osm kilometrů podél toku Ohře. Území je malé, ale na druhou stranu se zde užovka stromová vyskytuje ve vysokém počtu: během tří let výzkumu zde bylo odchyceno více než čtyři sta exemplářů.
Stráň nad frekventovanou silnicí si užovky oblíbily. Zvláště teď na podzim je suťové pole a pukliny ve skalách zřejmě lákají k přezimování.Na jihu Evropy dorůstá užovka stromová až dvoumetrové délky. V Čechách je o něco menší, přesto je ovšem suverénně naším největším hadem.
Karel Janoušek, Česká herpetologická společnost: Tento kamenný taras je využíván dospělými hady ke kladení vajec, a proto tady byla zbudována tato kovová bariéra, protože mláďata ihned po vylíhnutí vylézala na vozovku a byla nemilosrdně drcena projíždějícími automobily.
Také díky mnohaletému úsilí ochranářů dnes unikátní populaci nehrozí bezprostřední nebezpečí. Místní obyvatelé užovku stromovou dobře znají, vždyť v blízkosti jejich domů loví hlodavce a dokonce často klade vajíčka do zahradních kompostů. Snůška totiž potřebuje ke svému vývoji teplo a vlhko. Mláďata, která se líhnou asi po dvou měsících, jsou nápadně zbarvená a měří sotva třicet centimetrů.
V posledních desetiletích tu užovek neustále ubývalo. Teď je naděje, že se tento trend podaří zvrátit. Přesto se zatím jejich areál nerozšiřuje. Zdá se, že tenhle krátký, osmikilometrový úsek říčního údolí má pro ně zvláštní přitažlivost. Užovky mohou překonat i několikakilometrovou vzdálenost, většinou alecestují jen pár stovek metrů. Svědčí o tom i sledování několika hadů, kteří byli vybaveni malou implantovanou vysílačkou.
Karel Janoušek, Česká herpetologická společnost: Každé zvíře má svoji frekvenci a podle toho je hledáme. Tohle je přijímač …
Vysílačka prozrazuje nejen polohu jednotlivých zvířat, ale i jejich tělesnou teplotu.
Karel Janoušek, Česká herpetologická společnost: Radko, tady je, pojď sem …
Zoologům se nestává často, aby měli možnost studovat populaci nějakého druhu na tak omezeném území. Není proto divu, že o užovky z Poohří je tak velký zájem. Ale nezapomněli jsme nějak na záhadu jejich původu? Pokud byly na Karlovarsku vysazeny třeba z Itálie, měly by to genetické testy odhalit. Zdá se však, že jde spíše o relikt, pozůstatek původního areálu v poslední meziledové době. Když se pak klima ochladilo, užovka se stáhla na jih a zůstalo jen několik izolovaných populací. Jedním z takových “trosečníků“ jsou i naše užovky.Tento předpoklad ovšem musí potvrdit srovnání jejich vzorků s populacemi z celé Evropy.
RNDr. Petr Kotlík, Ph.D., Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR: My jsme si pro tuto studii vybrali jeden konkrétní gen, který tvoří součást mitochondriální DNA a určením nukleotidové sekvence, neboli sekvence DNA tohoto genu u jedinců z různých populací, jsme schopni s určitou pravděpodobností zjistit historické vztahy mezi těmto populacemi – to znamená, že jsme například schopni určit, že tyto izolované populace dříve tvořily součást souvislého areálu rozšíření, který navazoval na dnešní populace, obývající jižní a jihovýchodní Evropu.
Ing. Radka Musilová, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita: Takhle tedy vypadají naše první výsledky; zatím jsme analyzovali zhruba sedmdesát zvířat ze třiceti různých lokalit a je patrné, že v rámci Evropy lze jasně odlišit dvě linie: východní a západní. Všechny ty izolované populace, včetně německých, které jsou poměrně daleko na západě, spadají do té východní linie a všechno nasvědčuje tomu, že původ karlovarské populace i populací německých je přirozený, že jsou to relikty původního rozšíření. Dříve se předpokládalo, že ty introdukce mohly být z Itálie či Francie, ale je vidět, že ty francouzské i italské populace patří k západní linii.
Naše populace užovek tedy není vysazená, ale původní. Tím je ovšem biologicky i ochranářsky cennější.Ale proč zůstaly právě tady a proč se odtud nešíří dál? Zřejmě to souvisí také s mikroklimatem. A právě dnes by jistě bylo zajímavé vědět, jak třeba zdánlivě nepatrné rozdíly v průměrné roční teplotě ovlivňují výskyt celých druhů.Takže – další záhada užovky stromové?
Autor: Jan Hošek