Městské legendy
9. 5. 2007
Městské legendy jsou v podstatě historky, které známe z každodenního života. Mohou mít hrůzostrašnou, ale i komickou tématiku a setkáme se nimi v běžném ústním podání vlastně kdekoli – doma, v práci, v restauraci. Jde o současné pověsti a fámy, ale vypravěči jsou vydávány za pravdivé. Ve skutečnosti jsou však součástí velkoměstského folkloru a moderní obdobou tradičních mýtů, legend a pověstí. Ve svébytné podobě kolují i na internetu. Vědci je zaznamenávají už desítky let a v poslední době se staly předmětem zájmu etnologů i u nás.
Slyšeli jste někdy o tajemném vozidle, černé sanitce, která projíždí večer ulicemi a sbírá děti na pokusy?
Varovali vás, že máte odkrajovat špičku banánu, protože se v ní může skrývat hadí jed? A vykládali vám, jak si rodina koupila v supermarketu rostlinu a poté zjistila, že se v hlíně líhnou jedovatí pavouci? Jde o typické příklady městských legend. O ty se zajímá etnologie – kulturně historická vědní disciplína – studující materiální i duchovní kulturu lidstva. Zobecňuje národopisné čili etnografické poznatky, například o lidových zvycích, krojích, hudbě – a také pověstech nebo pohádkách.
PhDr. Petr Janeček, etnolog a folklorista: Městské legendy jsou historky, které známe z každodenního života, mohou mít hrůzostrašnou, ale i komickou tématiku a setkáme se nimi v běžném ústním podání vlastně kdekoli – doma, v práci, v restauraci.
V zahraničí a v poslední době už i u nás etnologové městské legendy systematicky sbírají a sledují jejich vývoj. Legenda o vraždícím stopaři vypráví o ženě, která vzala do auta muže s kufříkem, kterému prý ujel autobus. Choval se podivně, a proto ho po chvíli požádala, aby vystoupil. Muž kupodivu poslechl, utekl a kufřík zapomněl v autě. Byly v něm rukavice a škrticí struna … Tuto legendu se vědcům podařilo vystopovat v různých variantách dokonce až do první třetiny devatenáctého století!!!
PhDr. Petr Janeček, etnolog a folklorista: Hlavní znaky městské legendy jsou: Za prvé – je považována za pravdivou jak vypravěčem té legendy, tak posluchačem. Za druhé, je lokalizovaná, to znamená údajně se má odehrávat na nějakém konkrétním místě v konkrétní dobu nějakému konkrétnímu aktérovi. Ale platí, že ač tyhle historky jsou považované za pravdivé, tak pravdivé nejsou. Nikdy se nestaly.
Městské legendy jsou obrazem naší civilizace a zároveň projekcí starých vyprávěcích postupů a motivů. Rodí se z lidské touhy po tajemnu, po povznášejícím uvolnění z napětí, ze strachu z neznámého.
PhDr. Petr Janeček, etnolog a folklorista: Představa, že by vyprávění, které známe z práce, z restaurací, klubů, mělo být součástí folklóru, může být pro někoho překvapivá, ale skutečně tomu tak je. Tyto městské legendy, současné pověsti, jsou moderním, současným folklórem. Podobně jako třeba anekdoty.
Etnologie – národopis – hrál významnou roli v národním obrození. Dnes se česká etnologie vyslovuje hlavně k otázkám menšin. A právě část městských legend odráží náš strach z těch, kdo jsou jiní, z cizinců či společenských vyvrženců. Třeba známá fáma o zákeřných narkomanech nakažených žloutenkou, kteří nechávají v tramvajových sedačkách zabodnuté použité injekční jehly, nemá žádný reálný základ.
Podstatou práce s městskými legendami je jejich sběr, katalogizace a srovnání s jinými variantami téhož příběhu.
PhDr. Petr Janeček, etnolog a folklorista: Tyto legendy jsou běžné v každodenním ústním podání, takže sbírat je mohu kdekoli, nahrávám je na diktafon, nebo si je zapisuji. Začínal jsem je sbírat u svých přátel, později mezi svými studenty. Dnes, když jsem napsal o těch městských legendách knihu, mi už sami čtenáři posílají vlastní legendy. Ptají se: je to legenda, je to pravda …
Městské pověsti občas prosáknou i do seriózních médií. Například zprávu o německém páru, který se marně snažil o děti a sexuolog posléze zjistil, že spolu dotyčná dvojice nikdy neměla pohlavní styk, zveřejnily i tiskové agentury.
Základem šíření některých městských legend jsou takzvané řetězové e-maily, anglicky zvané hoaxy. Obsahují výzvu, aby jejich obsah adresáti přeposlali přátelům a známým.
Josef Dubák, administrátor http://www.hoax.cz/: Přímým textem může být buďto varování před nějakým neexistujícím vymyšleným nebezpečím, nebo se může jednat o smyšlenou prosbu o pomoc, která je podmíněna šířením této zprávy.
Hoaxy, česky poplašné zprávy, mystifikace, žerty, tedy předávají nesmyslné a zbytečné informace. Mohou i porušovat zákon, pokud nepravdivě informují o konkrétní firmě či výrobku. Před několika lety popisoval český řetězový e-mail zkušenost zákaznice, která měla koupit v hypermarketu rybu plnou červů.
Josef Dubák, administrátor http://www.hoax.cz/: Ve skutečnosti se nejednalo o červy, ale o špatně vyčištěnou rybu, která obsahovala zbytky mlíčí.
Většina městských legend je ale neškodných, jde o pouhé produkty lidské bájivosti. Naši předci měli dříve své hejkaly, vodníky a bílé paní, dnes si svět našel zástupná témata, kterými si naháníme strach. Až vám příště bude někdo vyprávět, co se stalo sestře jeho nejlepšího kamaráda, zpozorněte – ocitáte se na tenkém ledě pravdy, lží a fám. Ale možná jste také právě narazili na soudobý folklór!