Kdo žije v hlubinách?
21. 2. 2007
Tisíce hektarů neprozkoumaných vodních ploch donedávna ukrývaly dosud neznámá, a přesto velmi důležitá fakta. Vodohospodáři jen věděli, že ve volné vodě a ve velkých hloubkách je mnoho ryb a že jsou pro ekosystém důležité. Údaje o jejich počtech, velikostech a chování se jen odhadovaly z běžných průzkumů u břehu. Vědci proto vyvinuli unikátní způsob odhadu rybích obsádek, když zkombinovali běžné metody průzkumu s metodami mořské biologie. Profesionální ultrazvukové přístroje vidí miliony jedinců v milionech metrů krychlových vody a zjistí velikost každé ryby. Tímto způsobem vědci zjistí, kolik ryb a jakých druhů žije v údolních nádržích a jezerech, takže se také podařilo objevit nový živočišný druh – hlubinného okouna.
Podmořští biologové zkoumají hlubiny oceánů a my se zatajeným dechem čekáme, co objeví nového. Ale za objevy skutečně nemusíme chodit až tak daleko!
Jaké ryby žijí ve vodě evropských údolních nádrží a jezer? Tisíce hektarů neprozkoumaných vodních ploch donedávna ukrývaly hospodářsky důležitá fakta. Vodohospodáři věděli jen to, že ve volné vodě a velkých hloubkách je mnoho ryb a že jsou pro ekosystém důležité. Údaje o jejich počtech, velikostech a chování se jen odhadovaly z běžných průzkumů u břehu.
Doc. RNDr. Jan Kubečka, CSc., Hydrobiologický ústav AV ČR: V dřívějších dobách nejvíce informací pocházelo z těch příbřežních částí, kde se daly použít takové přístupy, které se používají v řekách nebo rybnících.
RNDr. Martin Čech, Ph.D. Hydrobiologický ústav AV ČR: A jak vidíte, tak tady na těch přehradách ta příbřežní oblast je strašně malá. To je nějakých pět procent z té nádrže. Většinou ještě míň.
Někteří vědci se chybně domnívali, že když rozšíří výsledky od břehu na celou nádrž, získají o rybích společenstvech celkový přehled.
Doc. RNDr. Jan Kubečka, CSc., Hydrobiologický ústav AV ČR: Nám se odjakživa zdálo, že ta představa je poměrně naivní, že se na to musí jinak. Ono to zní jako jednoduchý problém, ale příliš jednoduché to není, když se podíváte na rozsáhlé vody v nádržích.
Českobudějovičtí vědci začali současně s pobřežní oblastí podrobně studovat také volnou vodu údolních nádrží. Hloubka v takové nádrži ale může dosáhnout i sto metrů, proto nemohli vystačit s klasickými metodami. Napadlo je využít také postupy mořské biologie a mořského rybářství. Tak vznikl zcela unikátní systém. Pomocí něj dokáží s velkou přesností odhadnout celkovou rybí obsádku každé velké nádrže nebo jezera.
Doc. RNDr. Jan Kubečka, CSc., Hydrobiologický ústav AV ČR: Kde, kolik a jakých druhů je přítomno, jak se ty nádrže a jejich části mezi sebou liší, abychom je pak mohli eventuelně odlovovat a ovlivňovat.
A jak nová metoda funguje? Profesionální ultrazvukové přístroje, takzvané echoloty, nejdříve prohlédnou nádrž po celé délce i šířce. Vidí miliony jedinců v milionech metrů krychlových vody. Zjistí velikost každé ryby, kterou akustický signál ultrazvuku zachytí. Třeba tady vidíme dno a nahoře je pás kde těsně pod hladinou plavou okouni. Přehled o tom, jak a kde jsou ryby v nádrži rozmístěny, je ihned k dispozici.
Po ultrazvukovém mapování pokračují klasické síťové metody. Soustavy sítí mají šestnáct různých druhů oček. Na malé ryby se používají takzvané plůdkové traly nebo košelkové sítě. Síťovým odlovem určí vědci druhy a věkové složení ryb v nádrži.
Doc. RNDr. Jan Kubečka, CSc., Hydrobiologický ústav AV ČR: Ty sítě se dávají do určitých reprezentativních oblastí, které už máme v oku a víme, v kterých částech nabírat vzorky tak, aby reprezentovaly situaci v celé nádrži.
Rybí obsádky do sebe většinou plynule přecházejí. Vědci si tedy vyberou čtyři až osm oblastí, které důkladně proloví. Podle vlastních zkušeností pak dopočítají a doplní, co se nachází mezi nimi. Biologové nově nainstalovali ultrazvukové echoloty až na dno – do hloubky čtyřicet až padesát metrů. Tak zjistili, že ryby ve volné vodě údolní nádrže neplavou rovně, ale po sinusoidě nahoru a dolů. Tento neobvyklý způsob pohybu jim nejspíš pomáhá vyhledávat planktonní kořist.
Při jednom z pokusů se jim v hlubinách podařilo náhodně objevit zřejmě úplně nový živočišný druh – hlubinného okouna. Dospělí okouni běžně požírají svá mláďata. Jedna z představ tedy je, že hlubinní okouni jsou vytlačeni do hloubky právě svými nenasytnými rodiči. Čeští vědci a jejich zahraniční kolegové ale potvrzují, že opravdu jde o zcela nový druh okouna.
Dosud totiž platilo tvrzení, že v šestnácti stupních Celsia okouni hynou. Nové vědecké metody okouny objevily mnohem hlouběji. Dosud neznámá forma plůdku okouna se přes den ukrývá v hloubce až dvacet metrů. Při velmi nízké teplotě deset stupňů Celsia tam bez problémů přežívá.
Hydrobiologové již odhadli rybí obsádky na Orlíku, Slapech, Lipně, nebo Želivce, ale i ve vodárenských nádržích v Holandsku a v Rakousku. Ze všech nejlépe je prozkoumaná jejich mateřská základna – údolní nádrž Římov u Českých Budějovic.
Například celkový odhad nádrže Želivka byl nejrozsáhlejším svého druhu v Evropě. V roce 2005 zde nalezli celkem osmnáct rybích druhů. Z dvou a půl milionu ryb dominují v Želivce nedravé kaprovité druhy. Hlavní rybou je zde ale i ve většině ostatních nádrží málo známá a přehlížená ouklej obecná, které zde napočítali milion kusů. V hlubinách Želivky žije také osm set tisíc kusů plotic nebo dvě stě tisíc okounů. Tradiční kapr se v nádrži téměř nevyskytuje.
Budějovičtí ichtyologové sledují, jak se formují také rybí obsádky velkých jezer po těžbě uhlí v severních Čechách. Na průzkum teď čeká přibližně šedesát dalších nádrží v České republice. Odhad rybí obsádky velké nádrže nebo jezera trvá budějovickému týmu několik dní. Zpracování tak rozsáhlých datových souborů zabere biologům přibližně půl roku. Jeho výsledek ale vodohospodářům i rybářům umožní podporu určitých druhů nebo odlov těch nechtěných. Například přebytek kaprovitých ryb totiž zhoršuje kvalitu vody.
Unikátní českobudějovické metody odhadování rybích obsádek přebírají nyní vědecké týmy ve Velké Británii, Polsku, Německu, Španělsku a také v rybářské velmoci – ve Finsku.
Autor: Petr Tomaides