Tajemství hluchu a sluchu
17. 1. 2007
Žáci se ve škole mohou setkat s tvrzením, že mají absolutní hluch. Skutečně něco takového existuje? A kolik lidí může podobnou vlastností trpět?
Podívejme se nejdříve na fenomén takzvaného absolutního sluchu. Je to záležitost zpracování zvukového signálu v mozku. Hudebník, který jím disponuje, je schopen stanovit absolutní výšku jediného tónu, nikoli jen interval mezi dvěma tóny.
Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., vedoucí Oddělení neurofyziologie sluchu, Ústav experimentální medicíny AV ČR: Ten, kdo má absolutní sluch, slyší v zásadě stejným způsobem jako ostatní, ale je schopen svůj sluch využít mnohem lépe, je schopen určit, jaká je přesně výška tónu, to naprostá většina populace nedokáže.
Nutným předpokladem pro provozování hudby ovšem není absolutní, ale relativní sluch, tedy schopnost rozeznat vzájemné vztahy tónů a zapamatovat si melodii.
A tím se dostáváme k absolutnímu hluchu, odborně řečeno amúzii. I tady můžeme mluvit o amúzii absolutní a relativní. Většina lidí, kteří tvrdí, že mají absolutní hudební hluch, jsou ve skutečnosti relativní amúzici: slyší, když oni sami nebo ostatní zpívají falešně, ale nejsou schopni správně intonovat. Těm může do značné míry pomoci hudební trénink, zatímco u absolutních amúziků by to byla ztráta času.
Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., vedoucí Oddělení neurofyziologie sluchu, Ústav experimentální medicíny AV ČR: Osoba, která je postižena amúzií, není schopna dobře rozeznávat výšku tónu. Nejenže dobře neslyší, ale není schopna zazpívat melodii.
Výzkum absolutního sluchu a amúzie umožnily teprve moderní metody takzvaného funkčního zobrazení mozku. Dnes už víme, že skutečná amúzie je podmíněna geneticky, podobně jako například dyslexie a dysgrafie. Lidé trpící amúzií – v populaci jsou jich asi čtyři procenta – mají zmenšenou část frontální oblasti mozku vpravo.
Nedávné testy zaměřené na takzvanou lateralitu mozku ukázaly, že každá z mozkových hemisfér se podílí na zpracování hudby odlišným způsobem. Zatímco levá – řečová – hemisféra se více zaměřuje na vnímání rytmu, pravá zpracovává informaci o výšce a barvě tónu, o melodii.
V pražském Ústavu experimentální medicíny testovali lateralitu mozku u zvířat v souvislosti s vnímáním zvuků. Došli k překvapivému závěru – i mozek potkanů funguje podobným způsobem jako u lidí.
Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., vedoucí Oddělení neurofyziologie sluchu, Ústav experimentální medicíny AV ČR: Pochopitelně nejedná se tam o řeč ani o hudbu, ale o vnímání základních parametrů zvuku, například frekvenční modulace. Pro vnímání frekvenční modulace u laboratorního potkana je mnohem důležitější pravá hemisféra, a při vnímání rytmu pravděpodobně bude hrát důležitější úlohu hemisféra levá, to jsou pokusy, které právě teď provádíme.
Mechanismy, kterými vnímáme hudbu, jsou tedy už součástí základní výbavy mozku savců.
Vraťme se ještě k absolutnímu sluchu. Vyskytuje se pouze u jednoho z desíti tisíc lidí. Ale pozor: Platí to pouze u bílé populace. Například v Číně je tomu jinak.
Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., vedoucí Oddělení neurofyziologie sluchu, Ústav experimentální medicíny AV ČR: Profesorka Deutschová například zkoumala, jaký je výskyt absolutního sluchu v populaci konzervatoristů v Pekingu a v USA, a zjistila, že v Pekingu je výrazně vyšší výskyt, ale pouze u těch, kteří se začínají učit hudbě v raném věku do osmi let.
Čínština má totiž takzvaný melodický přízvuk. Stejně znějící slova mohou mít jiný význam a liší se pouze melodií. Mozek člověka, pro kterého je čínština rodným jazykem, je tedy od dětství trénován ve schopnosti rozeznávat výšku tónu.
Dnes už je jasné, že absolutní sluch vzniká jako souhrn genetických příčin a hudebního tréninku v dětství. Právě plasticita mozku, schopnost vyvíjet se, která je v ranném věku největší, má pro rozvoj sluchu klíčový vliv. Kritické je období do pěti až osmi let: pak už se rozvoj těchto schopností zastaví.