Deset kánoí

Ten příběh začal dávno, pradávno, na počátku dějin. V dobách, kdy Yurlunggur, velký vodní varan, stvořil tuto zemi. Stvořil vodu i močál, který poskytuje obživu všemu živému. V těch dobách se jednou skupina mužů vypravila do močálu, aby naloupala ze stromů kůru na kánoe, které potřebovali ke sběru husích vajec. A taková několikadenní výprava je ideální příležitostí k tomu, aby starší kmene nenásilnou formou, vyprávěním příběhu z dávné minulosti, poučil jednoho nezralého mladíka o životě a jeho složitosti, o nutnosti respektovat odvěké zákony kmene, nemá-li to mít tragické následky...

První australský film, natočený z velké části v jazyce domorodců, je svým způsobem zvláštní tvar, příběh v příběhu, rozvíjený a doplňovaný řadou dalších menších motivů a dějových odboček. (Jednotlivé časové roviny jsou rozlišeny barevností, navíc je ještě uvádí na pravou míru vypravěč, takže i přes složitost tvaru je zcela srozumitelné).

Scénář vznikl z úzké spolupráce Rolfa de Heera, jednoho ze spolurežisérů, s domorodým hercem Davidem Gulpililem.

Významným zdrojem inspirace pro ně byly i působivé černobílé fotografie antropologa Donalda Thompsona, který ve třicátých letech minulého století strávil dlouhý čas u kmene Yolngu.

Originální nápad, krásná kamera, baladický způsob vyprávění, nepostrádající však odlehčení a humor, pochopení pro lidské slabůstky a v neposlední řadě i nesporná nadčasovost tématu, to vše jsou atributy, proč tento snímek získal - kromě divácké přízně - i celou řadu prestižních mezinárodních cen. Například Zvláštní cenu poroty na MFF v Cannes, Velkou cenu na MFF ve Flandrech atd.