Ve filmu Gympl jste si zahrál školního inspektora, jak došlo k tomu, že vás režisér Tomáš Vorel obsadil?
Chtěl ty nejlepší rodící se hvězdy. Ale vážně. To je částečně i otázka na pana režiséra. Řekněme, že u zárodku byl můj hec s paní Evou Holubovou na loňském filmovém festivalu v Karlových Varech, když mluvila o svých pracovních záměrech a já žertem poznamenal, že to je hezké, ale nevidím tam roli pro sebe. Pak jsme se dostali ke Gymplu. Ještě druhý den ráno se mne na snídani ptala, zda myslím vážně eventuelní angažovanost v Gymplu. Bral jsem to jako pokračující žert či hec, tak jsem potvrdil. Byl jsem připraven diskutovat možnou podporu tomuto filmu a české kinematografii zvlášť, hledat finanční a mediální podporu a pozornost při macešském chování českých politiků, ale ambici hrát ve filmu jsem neměl. Pak ale došlo k osudnému rozhovoru a de facto zkoušce v kavárně Slavia s Tomášem Vorlem. Výsledek znáte.
Byla to vaše první filmová role?
Začněme tím, že to není skutečná role, ale několik málo menších scének. Zda jsem již někdy hrál? V dětství jeden či dva štěky a pak jen kompars během studií. Takže odpověď zní, že to je moje první „role“.
Přijal byste další nabídku k herectví od Tomáše Vorla nebo i od jiného režiséra?
Považoval bych za mírné pomatení mysli režiséra, který by s něčím takovým přišel. Nejsem herec a ani si nemyslím, že bych uměl nějakou roli zahrát. Takových herců je jen u nás milióny. Byla to fajn a zajímavá zkušenost s prima profíky a snad jsem to zvládl nikoliv ke škodě filmu samotného, ale to je tak vše. Spíše jsem snad mírně přispěl k podpoře filmu a ke zviditelnění některých problémů české kinematografie.
Myslíte si, že je postava školního inspektora, kterou jste ve filmu ztvárnil, opravdu reálná?
To ano. Myslím, že celý film má k realitě dnešního života hodně blízko a také proto by měl diváky oslovit. Oslovuje realitu a oslovuje přítomné problémy, a to vše Vorlovským a tedy velmi inteligentním a přirozeným způsobem.
Vzpomněl jste si při natáčení na svá studentská léta? V čem si myslíte, že se od té doby gymnázia v Čechách změnila?
Věříte, že ani ne. Asi proto, že už je to tak dávno. Netroufnu si říct, k jakým změnám došlo. Spíše je evidentní, že se změnila společnost a že se to promítlo, ve všech pozitivech i negativech, i do těch gymplů. Analýzy však nejsem schopen, té si netroufnu bez lepší znalosti dnešních gymplů. Nemám to ani doma, protože tím, že pracuji a žijeme v zahraničí, mám spíše povědomí o tom, jak to funguje ve škole, kam chodí moje děti. I když žena by namítla, že to moje povědomí je dost povrchní, neb by narážela na to, že neustále nemám čas.
Film Gympl je také o malování graffiti. Co si myslíte o malování graffiti vy osobně?
Rád se podívám, některé výtvory mě i oslovují, ale nejsem tolerantní k poškozování budov, staveb nebo dokonce památek. Na vyhrazených prostranstvích jsem pro. Mladí se potřebují nějak vyjádřit, ventilovat, mít způsob sdělovat to své a graffiti k tomu patří.
Zažil jste při natáčení něco výjimečného?
Celé to bylo pro mne dost výjimečné. Prima lidi, skuteční profesionálové, vidět na vlastní oči rodící se produkt, který se ke mně normálně dostával až v kinech. Vidět, že je to také dost tvrdá práce, která si zaslouží ocenění a pozornost. Snad mne zaujalo, jak rychle mě to vtáhlo. Dokonce tak, že jsem cítil mít na to či ono svůj, byť ignorantní, názor.