Tak nazývali Černou Horu Benátčané. Film z roku 1997 vypráví o přírodních a společenských kontrastech této země, nejmenší z bývalých jugoslávských republik.
Scénář a režie P. Slavík.

Ze společenstvíjugoslávských států zbyly ve Svazové Jugoslávii pouze Černá Hora a Srbsko. Většina agenturních zpráv se soustřeďuje na politická rozhodnutí v Bělehradě. Co však dnes víme o životě obyčejných lidí v Černé Hoře a o dopadech těchto politických rozhodnutí? Co pro Černou Horu, která do války na Balkáně nevstoupila, znamenaly ekonomické sankce západu vůči Srbsku? Černá Hora je rozlohou velká jako Jižní Čechy, ale plná kontrastů společenských i přírodních. Je to země, která se jako jediná po staletí dokázla ubránit tureckým nájezdům. Je zde druhý největší kaňon na světě, největší jezero Balkánu, horské štíty přes 2500 m vysoké, na pobřeží dozrávají citrusy, dodnes tu žijí v pokoji příslušníci všech etnik, které se v ostatních částech Jugoslávie vzájemně vyvražďovali, do země přišly desetitisíce uprchlíků z Bosny a Krajiny, o něž se v Černé Hoře postarali bez mezinárodní pomoci. V zemi je masová nezaměstnanost. O tom všem vypráví dokument režiséra Petra Slavíka.

Napište nám