O čem je váš nový film Hezké chvilky?
Je to komedie o tom, jak si nelze dělat iluze.
Kdy a jak vznikla myšlenka tohoto filmu? Pracovala jste na scénáři od počátku s Kateřinou Irmanovovou? Jak Vaše spolupráce probíhala a jak jste se vůbec seznámily?
Tuto problematiku jsem měla na mysli již delší dobu. S Kateřinou Irmanovovou jsme se setkaly náhodou po letech, já jsem se dříve přátelila s jejími rodiči. Věděla jsem, že dělá psycholožku. Začaly jsme se bavit o možnosti spolupráce a díky její profesi jsme získaly bohatou zásobu případů, z níž jsme čerpaly. Nejprve to vypadalo, že to bude televizní seriál, příběhy psycholožky, ale postupně jsme od toho odstoupily. Uvědomila jsem si, že nechci dělat nekonečný seriál, ale že mě na tom zajímá střet osudů, které se setkávají u psycholožky a na ni to má vliv. A tak jsme dospěly k celovečernímu filmu.
Jedná se tedy o skutečné případy?
Ano, nechaly jsme se inspirovat příběhy, které Kateřina během své praxe zažila, ale různě jsme je modifikovaly. Jsou to velmi intimní záležitosti a každý psycholog je vázán profesní mlčenlivostí.
Téma mezilidských vztahů se objevuje i ve vašich předchozích filmech. Je vám to téma něčím zvlášť blízké?
Všechny filmy, jsou-li o lidech, řeší mezilidské vztahy, co by měly řešit jiného.
Mimo to se ve filmu objevuje i ženská otázka. Dvě hlavní představitelky – psycholožka a jedna z jejích klientek, jejíž příběh se ve filmu rozvine víc – jsou velmi dobře vypadající, úspěšné, ambiciózní ženy. Přesto se ocitají ve složitých situacích. Zajímalo Vás toto téma jíž dříve nebo jste k němu dospěla až v poslední době. Ženská otázka mě jako ženu nemůže nezajímat. Ale mě zajímá hlavně obecně lidská otázka, já tam přece nevynechávám chlapy. Samozřejmě psychologicky více chápu ženu, což je možná z toho cítit. Každý se přece v různých etapách života ocitá ve složitých situacích, které musí řešit.
Najdou diváci nějakou paralelu mezi tímto filmem a vašimi předchozími? A v čem se liší od těch předchozích?
Každý můj film zpracovával jiné téma. Nikdy se nechci opakovat.
Jak vzniklo herecké obsazení? Měla jste již konkrétní představu při psaní scénáře? Pracujete raději s lidmi, které máte již nějakou spoluprací „prověřené“?
Neměla jsem konkrétní představu o hercích. Ráda dávám příležitost hercům, mimo okruh těch neustále omílaných. Je mi líto herců, že jejich profese je tak závislá na náhodě a na štěstí. Producenti chtějí obsadit již známé tváře z důvodu diváckého zájmu, a tak se bezděčně opomíjejí talenty, které nedostaly příležitost se projevit. Ten případ se týká hlavně herců z oblastních divadel, protože šance upoutat pozornost je pro ně velmi obtížná. Kdykoliv jsem viděla nové tváře, které mě zaujaly, hned jsem přemýšlela, jak bych je do filmu mohla obsadit.
A co Bolek Polívka, ten se objevuje již ve vašem několikátém filmu.
Tady je jeho obsazení podmíněno pouze tím, že hraje svého dvojníka. Je proto nutné, aby to byl známý herec.
Když Vás sleduji při práci, mám pocit, že máte dost jasnou představu o výsledku. Máte potřebu komunikovat v průběhu jednotlivých etap – psaní, natáčení, postprodukce - s ostatními tvůrci? Zajímají vás jiné názory nebo je pro Vás důležité, abyste s výsledkem byla spokojena především Vy?
Diskutuji se spoluautorkou, v tomto případě psycholožkou, abych věděla, co si mohu dovolit. Hercům samozřejmě dávám k přečtení scénář a příležitostně jim nechávám možnost improvizace. Protože točíme na video, tak je možné vše zaznamenávat, když se některé scény opakují, jsem radši, když se nedrží přesně textu, protože je to pak přirozené a nedostávají se do křeče.
Co si vlastně myslíte o psycholozích? Máte nějakou osobní zkušenost?
Každý člověk je nebo měl by být svým způsobem psycholog. Ta profese je nejen velmi zajímavá, ale také náročná a zodpovědná. Svěřit s problémy se můžeme samozřejmě i kamarádům, ale pokud chceme mít jistotu, že se o nich nebude jen dál vyprávět a pokud je chceme řešit, je určitě psycholog ta nejlepší varianta.
Co bylo pro Vás při tomto natáčení nejnáročnější? Co Vás naopak nejvíc bavilo a potěšilo?
Jeden film píšete, druhý točíte, třetí střihnete. Je to napínavé dobrodružství, do konce na začátku nedohlédneme. Nic není jisté, naše touha dovědět se, nás žene určitým směrem. Tvorba je pátrání a hledání smyslu, smyslu toho co děláme, a proč to děláme zrovna tak. Nemám ráda předem dané věci. V průběhu vás inspirují různé věci, lidé, každý člověk se mění. Mám také ráda chyby, jsou velmi inspirující. Samozřejmě se nesmí zdeformovat původní záměr, jde o to neuhnout z cesty.
Tento Váš film, stejně jako ty předchozí, je jakousi „satirickou kritikou“ dnešní společnosti. Zcela jistě se v něm najde každý z nás. Co je Vaším cílem a jak byste si přála, aby lidé film přijali.
Tvůrce má určitou povinnost vůči své době, aby ji zobrazoval, odrážel. Pátrám po tom, proč nejsme schopni nadhledu, proč jsme tak všichni sebestřední. Doufám, že film je jakousi reflexí současné společnosti. Každý si v něm může najít svůj problém. Jde o to si uvědomit, že každý rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže naivně čekat, že to za něj někdo jiný udělá.