Invaze lupičů těl

V padesátých letech došlo v Americe k první filmové sci-fi vlně, která kromě řady zapomenutelných béčkových titulů přinesla i několik klasických děl, jež odolala zubu času - např. Den, kdy se Země zastavila (1951, r. Robert Wise), Válka světů (1953, r. Byron Haskin) či Zakázaná planeta (1956, r. Fred McLeod Wilcox). Patří k nim i Invaze lupičů těl (1955, r. Don Siegel), natočená podle podle povídky Jacka Finneye Lupiči těl (1954), která vycházela na pokračování v časopisu Colliers a později byla přepracována do podoby románu. Příběh lékaře z fiktivního kalifornského městečka Santa Mira (natáčelo se v Sierra Madre nedaleko Pasadeny), který zjišťuje, že celá populace je napadena lusky, jež dokáží ve spánku replikovat lidská těla, byl natočen za pouhých 19 dnů a stál jen o něco víc než 400 000 dolarů. Jako produkt malého studia Allied Artists (dřívější Monogram) jen těžko pronikal do lepších kin a v době svého prvního uvedení nevzbudil takřka žádnou pozornost. Teprve mnohem později, po několikerém odvysílání v televizi, se film dočkal zaslouženého ohlasu. Po letech také vznikly dva aktualizované remaky (1978, 1993), které však zůstaly ve stínu originálu. Ve filmu účinkují málo známí herci, což mu dodává na autenticitě a přesvědčivosti. V malé úloze plynaře se objevuje tehdy začínající Sam Peckinpah, který na filmu pracoval rovněž jako asistent a anonymní scenárista. Pro režiséra Dona Siegela (1912-1991) tento snímek znamenal pozvolné vystoupení z řad béčkových tvůrců a přechod k prestižnější produkci, jež vyvrcholila dnes už také klasickým kriminálním thrillerem Drsný Harry (1971) s jeho chráněncem Clintem Eastwoodem v titulní úloze.