Prosadí se ještě nářečové nuance ve světě univerzálního jazyka? Zaniknou tradice v zájmu globalizace?
Připravili I. T. Grosskopfova a M. Mahdal.

Žijí ve stejném státě, narodili se v Čechách nebo na Moravě, ale když se potkají, nebudou si rozumět. Svedli jsme dohromady starousedlíky ze severu Moravy, kteří hovoří ?ponašimu?, lidi z Brna a z Valašska, abychom ukázali zvláštnosti i krásu jednotlivých místních odlišností. Co lidem přináší to, že jsou schopni hovořit nářečími? Jak zní stejné věty v jiném podání? Jak souvisí používání konkrétního nářečí s místními zvyky? Jak moc se dbá na tradice? Udrží se nářečí nebo spíše budeme hovořit anglicky, či ?euro?? Sejdou-li se lidé a každý bude hovořit po svém, jak moc se pochopí? Co si mohou sdělit? Proč je dobré udržovat dědictví minulých generací? Dokument ukazuje, že pro porozumění není alfou a omegou jazyk, ale především dobrá vůle k vzájemnému pochopení.

Napište nám