Určitý způsob štěstí
Lenka a Míra byli zanícení aktivisté, pořádali demonstrace proti jaderným elektrárnám a dálnicím. V určitém momentě však začali pochybovat o efektivitě tohoto počínání. Padlo rozhodnutí ne mluvit, vykřikovat, demonstrovat, ale činit a dennodenně ekologicky žít. Hřibovi koupili skromnou samotu v Českém středohoří a začali žít tak, aby jejich nároky na přírodu byly minimální. Své přesvědčení vyzkoušeli každodenní praxí. Začali pořádat semináře pro podobně naladěné přátele. Film sleduje tři roky jejich počínání. Počáteční euforii ovšem vystřídala deprese poté, co jejich samota byla několikrát vykradena, dokonce i za jejich přítomnosti. Lenka a Míra se rozhodli odejít do Semil, kde našli dobrou alternativní školku a školu pro své děti. Výchova je totiž druhým důležitým tématem Hřibových. I v novém působišti se pokoušejí o realizaci svých ideálů, o jejich šíření a osvětu. Film je úvahou o alternativním způsobu života i o složitosti jeho prosazování v každodenní praxi. O chuti změnit ustálené zvyky a víře ve smysluplnost svého konání a nakonec i o nezlomnosti tváří v tvář drobným nezdarům. "Jsme stále na cestě a dál hledáme spříznění duše," vzkazují Hřibovi divákům filmu, který režisérka Helena Třeštíková dokončila v roce 1999.