Můj čas mi měří déšť

V červenci 1997 vstoupil režisér Martin Pátek s kamerou v ruce do několika lidských příběhů, které se protínají na letním táboře pořádaném pro děti, do jejichž života vstoupila vážná nemoc. V průběhu následujícího roku si pak spolu s malými i velkými protagonisty svého filmu klade všechny ty těžké otázky, které s sebou diagnóza život ohrožujícího onemocnění nese, zvlášť v případě, kdy léčeba neskončí úspěchem. Pořadatelem tábora je Nadace Klíček, která se podporou vážně nemocných dětí a jejich rodin zabývá už do roku 1991. U jejího zrodu stáli jako hlavní iniciátoři manželé Markéta a Jiří Královcovi, kteří při sbírání materiáou pro diplomovou práci zblízka poznali prostředí dětské onkologie ve FN Motol. Setkání s dětským trápením určilo jejich další profesní orientaci.

Založením Nadace Klíček vzniklo společenství lidí, kteří se snaží nabízet pomoc: provozují skromnou svépomocnou ubytovnu pro rodiče nemocných dětí, vydávají osvětovou literaturu, pořádají letní tábory. V současné době nadace buduje dětský hospic, první zařízení svého druhu u nás - film zachycuje samé počátky práce na vzniku hospicového domu, jehož tvář určují i lidé, kteří mají s vážnou nemocí osobní zkušenost.

Nemocné děti,které musejí trávit dlouhé týdny i měsíce na nemocničním lůžku, často ztrácejí kontakt s mnoha přirozenými a pro zdravé lidi docela obyčejnými a všedními věcmi, z nichž je utkán náš každodenní život. Takové obyčejné chvíle, jako třeba posezeneí v trávě na břehu rybníka, pak mají pro nemocného člověka ohromnou cenu. Film režiséra Martina Pátka se uzavírá na letním táboře v srpnu 1998 - uplynul rok času a na táboře se zase zpívá táborová písnička "Můj čas mi měří déšť.." Příběhy, které se nám právě odehrály před očima, nám pomáhají uvidět ve vlastním každodenním životě mnoho vzácného.