Španělská chřipka

Léto roku 1918, už čtvrtý rok zuří krvavá válka. O život přišly miliony lidí, v Haliči, na Soči a na západní frontě. Navíc se šíří fáma o záhadné nemoci, která poutá na lůžko s vysokou horečkou a prudkými bolestmi i ty nejzdatnější vojáky. Nad zákopy se již valí mlhy nadcházejícího podzimu, když chřipka zaútočí podruhé. Tentokrát ukáže, svou smrtelnou tvář. Nejen v polních nemocnicích sténají stovky umírajících, lapají po dechu, dusí se křečovitým kašlem. Chřipka si vybírá oběti v několika vlnách až do roku 1920. Nejprve je jich šest milionů, dvanáct, dvacet, padesát, ne-li dokonce sto po celé zeměkouli. Znepokojivá otázka zní – jak jsme mohli na miliony oběti takzvané španělské chřipky zapomenout a zříct se tak možnosti vzít si z tehdejšího utrpení poučení? Dokumentární film o největší pandemii v dějinách lidstva spolu s pohledem věhlasného spisovatele Franze Kafky, který se sám chřipkou nakazil. Součástí příběhu jsou animace vycházející z autentických výpovědí lidí, jejichž příbuzní pandemii zažili. Film je chronologicky vyprávěným příběhem této velké pandemie na území bývalého Rakousko-Uherska, kterou autoři zasazují do současného kontextu a vyvozují z něj důsledky pro dnešní dobu. Téma je společensky významné, neboť i přes dnešní obrovský pokrok medicíny, vědci stále neznají mnoho klíčových informací o virech, které jsou schopny neustále mutovat a ohrožovat společnost. Film představuje průběh chřipky, její různé vlny, klinický obraz obávaných zápalů plic, stejně tak jako osudy známých osobností, které patří k milionům umírajících: Egon Schiele, Bohumil Kubišta, Guillome Apollinaire a další. Tento příběh vrhá zcela jiné světlo na konec první světové války, který máme spojený jen se vznikem republiky a klade možná i dnes v České republice aktuální a polemickou otázku, zda politické, i-když převratné události, nejsou méně důležité než smrt tisíců lidí. Jaké priority má mít společnost v časech epidemie?