Kovy řeší dějiny
Populární youtuber a influencer Kovy se vydává na dokumentární roadmovie napříč českým školstvím, aby pomohl hledat řešení problému selhávající výuky moderních dějin.
Výzkumy a statistiky ukazují, že moderní dějiny ve výuce dějepisu na našich školách často končí už druhou světovou válkou. Byť se na některých školách výuka dostane alespoň k roku 1989, i tak často trpí všeobecným problémem českého školství, jímž je frontální přístup. Obnáší monolog učitele před tabulí, pasivní roli studentů a žáků, memorování dat, nedostatek dialogu, spolupráce a hledání souvislostí. Výzkumy dokládají, že efekt takové výuky je velmi krátkodobý. Během velmi krátkého období nezůstává v hlavě z nespojitých faktů takřka nic. Výsledek ukazují oblíbené televizní ankety v ulicích, které zobrazují, že o moderních dějinách toho moc nevíme, ať už jsme staří nebo mladí.
Protože taková neznalost znamená především manipulovatelnost, jedná se o výrazný sociální problém, kdy pojetí výuky dějepisu neodpovídá potřebám společnosti svobodně – protože informovaně – se rozhodovat. Mladý youtuber a influencer Karel Kovář alias Kovy, jenž se zabývá zpracováváním společenských témat prostřednictvím autorských videí šířených na sociálních sítích, má s nedostatečnou výukou dějepisu vlastní nedávnou zkušenost. Protože mu záleží na stavu společnosti, ve které žije, chce se zasadit o změnu formy a obsahu výuky moderních dějin. Využívá okruhu statisíců svých diváků, aby pojmenovali podstatu problému, a vyráží za nimi do terénu. Během dokumentární roadmovie navštíví studenty škol po celé republice a mezitím analyzuje souvislosti spolu s historiky, didaktiky dějepisu a dalšími odborníky.
Nezůstává u konstatování a snaží se hledat řešení, jak lze proměnit nevyhovující systém. Proto se obrací na jeho přímé aktéry. Objekty jeho zájmu se stávají učitelé, rodiče, ředitelé škol, pedagogické fakulty, školní inspekce i sám ministr školství. Film si během kritických výprav klade za cíl inspirovat všechny typy zúčastněných, co mohou sami dělat a nečekat, až to udělá někdo jiný. Ukazuje mladou generaci, kterou je potřeba s jejími potřebami, pocity a přesvědčením brát vážně, i učitele, kteří svým vlastním zájmem a úsilím každodenně ukazují, že výuku moderních dějin napravoval lze. Jakkoli má zodpovědnost stát, nikdo z aktérů od studentů až po ministra není bez možnosti zasadit se o změnu toho, co naši společnost ohrožuje. Kovyho roadmovie v prostoru výuky moderních dějin je výzvou vnímat vlastní roli jako aktivní.
