21. února 2021

Na severu naší země, v západní části Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, najdete Jiřetín pod Jedlovou. U jeho zrodu stálo objevení ložiska stříbrných rud v první polovině 16. století. I když už těžba dávno skončila a štoly osiřely, slavnou éru si tu můžete připomenout dodnes. Centrum je navíc jedinou dochovanou ukázkou šachovnicově uspořádané hornické zástavby v Čechách. Díky tomu bylo v roce 1992 vyhlášeno památkovou zónou. Připomeneme si, kdo stál u zrodu dobývání i obce, která svého času bývala dokonce městem, a projdeme se jejími uličkami. Pouhé dva kilometry od centra se na skalním pahorku tyčí hrad Tolštejn. Přesněji řečeno, od 17. století, kdy ho zničili Švédové, už jen jeho zřícenina. I k ní vás zavedeme.

Moravské divadlo v Olomouci se pyšní jedním světovým unikátem. Tím je slavnostní opona s motivem města. Jedná se o největší ručně tkanou reliéfní tapiserii na světě, která si dokonce vysloužila zápis do Guinessovy knihy rekordů. Loni se dočkala nákladné rekonstrukce, která jí vrátila zašlý lesk. Znovu tedy vypadá jako v sedmdesátých letech minulého století, kdy ji utkala výtvarnice a dcera tehdejšího ředitele scény Oluše Vítková. Spotřebovala na ni tehdy 35 kilometrů příze. Až to situace dovolí, budete mít příležitost její dílo obdivovat osobně, zatím si ho prohlédneme společně. A dozvíme se i to, co všechno obnášely práce na jeho obnově a kolik lidí se na ní podílelo.

Krajina při soutoku řek Dyje a Želetavky byla osídlená už v období neolitu, posléze v ní stávalo Velkomoravské hradisko. A to nahradil středověký hrad Bítov. Původně býval dřevěný, posléze byl přestavěn z kamene. Coby součást obranné linie jižní hranice země byl důležitým opěrným bodem přemyslovských panovníků. Dnes je jedno z nejstarších a také nejromantičtějších šlechtických sídel u nás národní kulturní památkou, kde se můžete přenést do časů panstva s modrou krví. Nahlédneme do prostor, kde žilo, představíme vám unikátní expozici a zjistíme, jak zlatavý mok ze zdejšího pivovaru zachránil hrad před vpádem švédských vojáků.

Košíkářství patří k nejstarším řemeslům na světě. Alena Bukvová z Lanškrouna se k němu dostala v době, kdy její děti dospěly a ona měla víc času pro sebe. Vzpomněla si, jak její děda ze zeleného proutí tvořil košíky, a rozhodla se zkusit to také. Obor dokonce vystudovala na Střední odborné škole uměleckořemeslné v Praze a dnes se pyšní titulem „Nositelka tradic Pardubického kraje v oboru Košíkářka“. Spolupracuje s muzei, studuje historické kousky a nabyté zkušenosti předává dalším zájemcům. Dokáže z proutí vytvořit nejen košíky a další nádoby, ale také květiny nebo stromy. Předvede nám svůj postup i některé výtvory včetně neobvyklé andělské kapely.

Napříč Vsetínskými Beskydami vede téměř 50 kilometrů dlouhá trasa nazvaná Hornovsacká magistrála. Nabízí výhled na Javorníky na jedné straně nebo na Lysou horu či Radhošť na straně druhé. V zimě je oblíbeným cílem milovníků bílé stopy, ve které na výlet vydáme i my. Cestou narazíme mimo jiné na vrchol, kterému místní dali jméno Tanečnice. V něj podle pověsti bůh Radegast proměnil dívku zvanou líná Barka. Za to, že nechtěla pracovat a po nocích si jen užívala zábavy. Čeká nás ale i řada dalších zajímavých zastavení. Jedním z nich bude horská chata Vsacký Cáb, která vyrostla bezmála před sto lety.

V roce 1523 byla podle legendy v Horní Polici nalezena neobvyklá dřevěná, pětasedmdesát centimetrů vysoká, soška Panny Marie. Znázorňuje Bohorodičku v požehnaném stavu. Pro místní byla doslova darem z nebes. Vystavili ji v malém kostelíku, ke kterému záhy začali přicházet věřící, aby se jí poklonili. Široko daleko se totiž šířily zprávy o její zázračné moci. Podle nich pomáhala uzdravovat. S prosbami k sošce mířili lidé po staletí. Svatostánek postupem času dostal podobu poutního areálu a pro potřeby příchozích byl upraven také místní zámek. Obě památky si prohlédneme a nemineme ani most, který patří k nejstarším vedoucím přes řeku Ploučnici.