31. května 2020

V letošním roce si připomínáme dvousté výročí narození Josefa Mánesa, označovaného za jednoho z největších mistrů českého malířství doby romantismu a národního obrození. Část svého života spojil se zámkem v Čechách pod Kosířem na střední Moravě, kde pravidelně pobýval v letech 1846 až 1871 jako host panstva ze šlechtického rodu Silva Tarouců. V místech, kde nacházel klid a kam utíkal z Prahy za odpočinkem, vytvořil řadu svých děl. Vydáme se do míst, kudy se procházel a také k rybníku, kde se až jako dospělý naučil plavat. Dozvíme se i to, jak se později majitelům sídla za jejich přízeň odvděčil.

Zoologická zahrada Dvorec vyrostla nedaleko Borovan na Českobudějovicku. Je nejjižněji položeným zařízením svého druhu u nás a současně jedním z nejmenších. Její rozloha činí pouhých 6 hektarů. Stala se ovšem domovem tří stovek zvířat stovky druhů zejména z afrického kontinentu. K jejím chloubám patří například hadi. Podařilo se tu soustředit téměř všechny druhy kober a mamb. Unikátem jsou také bílí lvi a tygři, které hned tak někde neuvidíte. Stejně jako další zoo i tuto jihočeskou letos postihla opatření spojená s pandemií koronaviru. Zjistíme, jak tohle těžké období obyvatelé areálu i jejich chovatelé zvládli.

Naši předci mu říkali Hora, Vrch svatého Vavřince nebo taky Laurenziberg. My ho ovšem známe jako Petřín. Tohle jméno kopce dominujícího levému pražskému vltavskému břehu se objevilo už v Kosmově Kronice. Bylo pravděpodobně odvozeno od latinského slova Petra, které v překladu znamená skála. Vrch je totiž hodně skalnatý. Dnes jsou jeho svahy oblíbeným cílem milovníků romantických procházek, po staletí na něm ovšem stávalo popraviště. A ještě dřív býval zřejmě místem pohanských rituálů. Karel Mácha o něm dokonce prohlásil, že na něm panuje pláč a úpění nebožtíků. Do jeho dávné i nedávné minulosti se společně vypravíme a prohlédneme si některé známé stavby, které na něm vyrostly.

Názvy kambrium, ordovik, silur, karbon, devon, perm si nejspíš ze školních let pamatujete. Jde o jednotlivé etapy prvohor. Pozůstatky této éry máme u nás spojené hlavně s Joachimem Barrandem, který v oblasti mezi Prahou a Plzní pátral po stopách dávných obyvatel Země. Narazit na ně ale můžete taky třeba v Železných horách. My se vydáme k jednomu pískovcovému lomu, kterému se místní snaží vrátit život. Dokonce v něm vybudovali pravěkou stezku, na níž se dozvíte, že kolem se kdysi dávno rozlévalo moře a seznámíte se s některými živočichy, kteří v něm byli doma.

Podle legendy prý v obci Velké Rovné vesničané zradili slavného zbojníka Jánošíka a ten je měl proklít slovy: vezměte drát a kleště a toulejte se světem, protože si nic jiného nezasloužíte! Kdo doopravdy stál u zrodu slavné tradice, to se neví, nicméně v 18. století se drátenictví pro chudý kraj okolo Žiliny stalo požehnáním, protože přinášelo obživu tisícům rodin. Jenže časy se mění a staré řemeslo bylo na ve věku minulém takřka na vymření. Dnes znovu ožívá a loni se Slovensko dokonce dočkalo jeho zapsání na seznam nehmotného kulturního dědictví v seznamu UNESCO. Práce s drátem okouzlila i rodinu Frkových z Byšic u Mělníka, za nimiž se vypravíme.

V období baroka se velké oblibě těšily hony. Staly se společenskou událostí stejného významu jako třeba plesy. Byly provázeny řadou ceremonií a trvaly I několik dní. Vášnivým lovcem byl také Humprecht Jan Černín z Chudenic. Jeden z místodržících království Českého a vyslanec císaře Leopolda I. v Benátkách dokonce pro pořádání těchto slavností nechal vybudovat malý zámeček v Českém ráji. Dostal jméno Humprecht a stal se jednou z dominant krajiny. Po třech generacích Černínů přešel s celým panstvím do majetku rodu Netolických z Eisenberka a v té době měl namále. Nicméně přežil a my si ho prohlédneme.