21. dubna 2019

O Velikonocích si nejen věřící připomínají příběh Kristova ukřižování a vzkříšení. Odnepaměti proto mířili do míst s ním spjatých. Jenže to si nemohli dovolit všichni. Boloňský biskup Petronius se proto v 5. století rozhodl nechat vybudovat napodobeninu Božího hrobu. Podobných počinů začalo přibývat a začaly vznikat i cesty připomínající poslední Ježíšovu pouť. Mívaly nejprve 2 pak 7, 9 i 19 zastavení. Na dnešních 14 se jejich počet ustálil až v 17. století. Přesně tolik jich má i kalvárie na kopci Vyskeř, který je už po staletí vyhledávaným poutním místem. Prozradíme vám, kdy a z jakého důvodu se jím stal.

Ke svátkům jara neodmyslitelně patří i malovaná či jinak zdobená vejce. Hospodyně je rozdávaly koledníkům, ale ta nejhezčí si ponechávaly k výzdobě světnice. A z některých kraslic pak taky vytvářely holubičky, které většinou věšely nad stůl. V některých domácnostech jich mívali i šest najednou. Pro většinu lidí symbolizovaly Ducha svatého. Největší oblibě se tenhle zvyk těšil na počátku 19. století, pak upadl v zapomnění. Dnes se ho někteří lidé snaží zase oživit. Patří mezi ně i Iva Jaklová z Chotěboře, která nám ukáže, jak si takovou dekoraci můžeme vytvořit.

Součástí Kristova příběhu byli i jeho nejvěrnější učedníci, tedy apoštolové. Byli jím vybráni, aby ve světě šířili novou víru. Svůj úkol plnili i po Ježíšově smrti a většina z nich za to zaplatila životem. Nejspíš si pamatujete, že jich bylo dvanáct a jeden z nich svého učitele zradil. Ale o jejich osudech toho moc nevíme. Napravit se to rozhodli ve Vlastivědném muzeu v Šumperku, kde připravili výstavu jim věnovanou. Dozvíte se na ní mimo jiné to, jak bývají zobrazování a spoustu dalších zajímavostí o jejich životech. Společně si ji projdeme.

Svá pravidla má i velikonoční tabule. Podle tradice by na ní neměl chybět beránek. Je symbolem nevinnosti, čistoty a obětování. Proto je spjat i s Ježíšem, který se obětoval pro spásu světa. Pečou se taky mazance a koláče, které svým tvarem připomínají zářící Slunce na obloze. Kynuté těsto zase stejně jako nový život nabývá na objemu. Oblibě se ale těší i zajíčci, kvítí nebo vajíčka z perníku. Ty pravidelně připravují a zdobí i Lucie a Barbora Fabišíkovy ze Zruče u Plzně. Budeme je sledovat při tvorbě, prozradí nám, jak připravují těsto a co je nejdůležitější při jejich krášlení různými dekory.

Pro křesťany je vyvrcholením svátků jara neděle, kdy si připomínají Ježíšovo zmrtvýchvstání. Obyvatelé Droždína, donedávna vesnice, teď už městské části hanácké metropole Olomouc, mají o důvod k oslavám víc. Kristus je totiž už po staletí ochráncem, tedy patronem obce. A proto si tento den užívají opravdu naplno. Slaví hody. Vydávají se dokonce v průvodu plném symbolů ke kostelu na svatém Kopečku. Dlouhou místní tradici trvající od 17. věku přerušila jen druhá světová válka a nepřál jí ani minulý režim. Naštěstí byla obnovena a právem si vysloužila zápis mezi kulturní památky Olomouckého kraje.

I při zdobení velikonočních kraslic platí ono známé - jiný kraj, jiný mrav. Technik existuje celá řada a v rodinách se často předávají z generace na generaci. Ke specialitám Slovácka patří už přes století krášlení vyfouknutých vajec jezerní sítinou. Hotové výtvory sloužily jako dekorace domácností, věšely se na vrcholek májky a někde je dokonce dávali dětem jako chrastítka. Neobvyklý materiál, který připomíná špagety, si oblíbila i Zuzana Kotačková ze Starého Města u Uherského Hradiště. Kouzli s ním už déle než 20 roků a ukáže nám, co všechno z něj dokáže vytvořit a jak se s ním pracuje.