2. července 2017

Na soutoku Svitavy a Křetínky leží město Letovice. Jeho dominantou je stejnojmenný zámek, který v 16. století nahradil původní hrad. Ve druhé polovině minulého věku chátral a vypadalo to s ním bledě. Dočkal se ale rozsáhlé rekonstrukce a dnes v plné parádě vítá návštěvníky. Zajímavý je i zámecký park v anglickém stylu, který vybudoval Gustav Kalnuky a vysadil v něm řadu vzácných dřevin. K unikátům patří buk červený, který dosahuje výšky 26 metrů a obvod kmene má 433 cm. Je největším stromem v parku, který se rozlohou téměř 30 ha řadí k nejcennějším přírodním památkám široko daleko. Z historického hlediska zase patří k letovickým klenotům Klášter Milosrdných bratří s barokní lékárnou, kterou zdobí nádherné stropní malby. Vydáme se ale i do okolí města.

Milovníky železnice potěšíme výletem do Kořenova. Tamní železniční stanice byla funkční do roku 1995, poté osiřela. Naštěstí se našla parta nadšenců, kterým téhle památky bylo líto. Díky nim se podařilo zachovat a obnovit objekty, ale taky technický unikát s místní dráhou spojený. Jedinou ozubnicovou trať v Čechách, která vede z Tanvaldu právě do Kořenova. Při různých nostalgických jízdách se po ní i dnes můžou všichni zájemci svézt. Na pouhých sedmi kilometrech koleje vystoupají o 235 metrů, sklon dráhy je tu 58 promile. Takový terén na počátku minulého století lokomotivy nezvládaly. Proto byl pro její provoz použit ozubnicový systém. Dozvíme se, jak fungoval, k čemu poměrně krátká dráha vlastně sloužila a samozřejmě si dopřejeme výlet po kolejích. Kromě technické rarity stojí za pozornost i okolní příroda.

Luková na Manětínsku leží pod svahy čedičové Chlumské hory, která za svůj vznik vděčí dávné sopečné činnosti. Příkrá cesta na její vrchol mnohé odradí, a proto zatím jen skuteční fajnšmekři vědí, co je na něm čeká. My vás přesvědčíme o tom, že krásný výhled za trochu námahy a potu rozhodně stojí. Celková rozloha Chlumské hory je 474 hektarů, z čehož necelé tři a půl hektaru spadá do přírodní rezervace, která byla vyhlášena v roce 1947. Jenže krásná krajina není jediným lákadlem Lukové. Milovníky tajemna sem láká místní kostel sv. Jiří, který pochází z roku 1352. Po druhé světové válce němečtí obyvatelé museli odejít a obec osiřela. Svatostánek chátral. Nedávno se ale proměnil v kostel duchů. Sochy v něm umístěné představují duchy bývalých obyvatel, jak německých, tak českých. A díky nim se místo stalo doslova turistickou atrakcí.

Jedním z nejstarších dodnes fungujících státních hřebčinců je ten, který vyrostl na přelomu 19. a 20. století v Písku. Vychovávali v něm tehdy hlavně koně pro armádu, až v roce 1924 přešel do civilní správy. Právě odsud pocházel třeba legendární kůň Ardo, který stál modelem sochaři Josefu Václavu Myslbekovi při tvorbě Pomníku svatého Václava, zdobícího pražské Václavské náměstí. K místním chloubám ovšem patří spousta dalších hřebců, kteří jsou využívaní k plemenitbě a současně procházejí takzvanou sportovní testací. Zdejší odchovanci získali celou řadu ocenění na výstavách, ale taky medailí na závodištích. Areál se stal národní kulturní památkou a do zákulisí chovu koní smějí při různých prohlídkách nahlédnout i návštěvníci z řad laiků.

Víte, které jezero je u nás tím třetím největším? Jmenuje se Milada a najdete ho na severu Čech. Tam, kde se dnes rozprostírá, hučely ještě před dvaceti lety obří těžební stroje. Ročně z lomu vyrubaly pět tisíc tun velmi kvalitního hnědého uhlí a kolem 17 miliónů kubíků zeminy. To vše se odehrávalo sotva pár kilometrů vzdušnou čarou od centra krajské metropole Ústí nad Labem. Jenže díky první velké vodohospodářské rekultivaci v naší zemi se tahle lokalita stala oblíbeným výletním místem Ústečanů a nejen jich. Těžební jáma se napouštěla devět let, dalších pět roků trvaly úpravy okolí. Přestože je současná podoba krajiny poměrně mladá, už nyní nabízí spoustu příležitostí pro využití volného času. Daří se tu vzácným rostlinkám a pomalu se tady zabydlují i různí živočichové.

K nejkrásnějším moravským památkám patří zámek ve Vranově nad Dyjí. Na skalním ostrohu nad řekou tu stávalo už v 11. století hradiště, které časem nahradil kamenný hrad. A ten v době baroka přestavěli v duchu tehdejších trendů páni z rodu Althanů. Expozice, které lákají rok co rok spoustu návštěvníků, se letos rozrostly o poklady z depozitářů, které dosud vystavovány nebyly. K vidění jsou tu navíc i veřejnosti dosud nepřístupné prostory. Při prohlídce interiérů si připomeneme dvě nezapomenutelné dámy zdejší historie. Pobývala tu třeba blízká přítelkyně císaře Karla VI. Marie Anna z Althanu, rozená markýza Pignatelli. Obdivovat můžete její lázeň, malované tapety, prostřený hraběcí stůl, ale taky nově zařízené předsálí. Druhou významnou ženou pak byla Polka Helena Mniszková.